v brněnské náladě

Simon Mawer - Skleněný pokoj

kosmas.cz

Za týden se stěhuji do Brna. Sranda, že? Dvacet let žiju s rodičema doma a teď vpodstatě odcházím. Není to úplné stěhování. Ale za co jiného to mám považovat, když se teď budu vracet domů tak jednou za tři týdny? Možná...
A právě proto jsem se už začala dostávat do brněnské nálady. Jako hezký začátek mi přišlo přečíst si Skleněný pokoj, který mi mamka už tak dlouho doporučuje.

O čem ten Skleněný pokoj je?

 Skleněný pokoj je kniha, která na pozadí příběhu vily Tugendhat popisuje i českou historii dvacátého století . Začínáme za první republiky, kdy si bohatý ředitel automobilové firmy postaví pro svou rodinu neobvyklou, ale krásnou vilu. Pokračujeme přes válku, socialismus až po současnost. Osazenstvo a využití vily se střídá, včetně pohledu lidí na ni. Odehrávají se v ní zlomky podobných příběhů a ona tam poklidně stojí a každý večer při západu slunce prozáří svůj pokoj načervenalým světlem, co prochází onyxovou stěnou.

Příběhová linka

4stav.cz

Samotný příběh knihy mě zas tak moc nenadchnul. Je postavený na tématu partnerského života a nevěry jako nedílné součásti vztahu (alespoň tak to na mě působilo, bylo jí tam opravdu moc a já se ještě nevzdala veškerých svých ideálů). Na druhou stranu jsou tam i jiné ukázky lásky mezi lidmi, u kterých bychom to nečekali, pár nečekaných setkání a pěkné okamžiky. Ne, příběh na této knize asi není neobvyklý, bechderoucí či inspirativní. Spíš smutný. Lidsky, hlavně mezilidsky smutný.

Okrajové drobnosti, co mě nadchly

V knížce se mi ale velmi líbily jiné detaily. Jednak chci vidět skleněný pokoj, protože v jeho popisu bylo něco okouzlujícího. Možná to není úplně můj šálek čaje, mám ráda budovy a interiéry, ve kterých člověk prezentuje svou osobnost, ale podívala bych se tam ráda. Určité kouzlo ten prostor mít musí. Také bych ho ráda porovnala s jinými moderními budovami. Zajímalo by mě tedy, jestli je vila tak známá proto, že v takovémto stylu nebývají obytné domy a nebo proto, že byla v Čechách v tomto stylu jednou z prvních.

tugendhat.eu

 

Za druhé, mám moc ráda Brno. Je moc krásné si ho představovat za první republiky. A třeba se i zamýšlet nad mísením české a německé kultury, které tehdy samo o sobě skoro nedělalo potíže (ale to bylo možná jen v knížce).
Zalíbila se mi skutečnost, že je zahraniční autor, kterého zajímá česká historie a něco o ní napíše. A fascinuje mě, jak v jedné postavě (pro ty, co četli, tak jde o Laníka) dokáže vystihnout některé rysy české povahy. Možná je to ale jen lidský rys a my si ho nelichotivě přivlastňujeme.
A navíc se mi ta knížka moc pěkně četla. Je čtivě napsaná a já ji četla dneska do jedné do rána.

Není to jedna z nejlepších knih, co jsem přečetla. Ale jako nenáročné čtení bych ji určitě doporučila.