Zdroj: Kosmas.cz |
Ale někdy to seversky tklivé náladě v knížce projde. Souzníme. A to je případ Hruškydóttir.
hruškadóttir - jana šrámková
Působivou tesknou a osamělou atmosféru jsem našla v útlounké novele Jany Šrámkové. Debut na pár stránek, ve kterém písmenko nepřebývá. Děkuji.A krom melancholie? O životě toho, kdo především vnímá a sleduje. A o tom, kdo je jako pozorovatel zcela spokojený. O nejistotě, nalezení a ztrátě blízkých. O čisté lásce.
Šrámková to s rozsahem, co do počtu stránek, nepřehnala. A přeci mám pocit, že toho na malém rozsahu dokázala otevřít spoustu. Dovedla drobnými naťuknutími zapůsobit natolik silně, že jsem si toho z těch pár stránek vyzobala slušnou kupičku. Prostý děj a dumání nad ním s čistotou vlastní vyjadřování autorky.
Jestli mi něco chybělo, tak možná více prostoru postavám. Některé z nich bych ráda poznala ještě o trochu lépe. Ale i tak jsem si mnohé z nich stihla zamilovat. A že se hlavní hrdince říkalo Hanele? To je jen třešinka na dortu, krásné jméno.
A proč ten úvod o "alternativním"? Nemyslím si, že by Hruškadóttir patřila k mainstreamu. Na to je trochu moc poetická a málo dynamická. Ale přesto je to kniha přátelská pro čtenáře, kteří mají rádi, když jim text příjemně ubíhá. A já mám radost, že to jde. Poslední dobou nacházím čím dál řídčeji, ale o to větší radost mi pak tyto knihy udělají.
Upřímně se nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu od Šrámkové, protože mě ohromně baví. A doufám, že i vás by mohla. Nebo už bavila? Dejte těm pár stránkám šanci. Jako bonus slibuji, že se dozvíte pár krásných detailů o Islandu.