sobota 16. července 2016

prosím, nebuďte příliš alternativní a já vás budu mít ráda

Zdroj: Kosmas.cz
Poslední dobou si uvědomuji, že jsem konzumní čtenář a filmový divák taktéž. Prosím, dejte mi příběh, čtivá slova a pocit, že jsem si z knížky něco odnesla. Když mi chcete něco sdělit, udělejte to a s jinotaji to nepřehánějte. Jinak to dopadne jak se severským filmem, ve kterém herci hodinu hleděli do dáli s krásnou severskou krajinou v pozadí - nevěděla jsem, jestli se mám smát tomu, že už zase, nebo raději usnout.

Ale někdy to seversky tklivé náladě v knížce projde. Souzníme. A to je případ Hruškydóttir.

hruškadóttir - jana šrámková

Působivou tesknou a osamělou atmosféru jsem našla v útlounké novele Jany Šrámkové. Debut na pár stránek, ve kterém písmenko nepřebývá. Děkuji. 
A krom melancholie? O životě toho, kdo především vnímá a sleduje. A o tom, kdo je jako pozorovatel zcela spokojený. O nejistotě, nalezení a ztrátě blízkých. O čisté lásce.

Šrámková to s rozsahem, co do počtu stránek, nepřehnala. A přeci mám pocit, že toho na malém rozsahu dokázala otevřít spoustu. Dovedla drobnými naťuknutími zapůsobit natolik silně, že jsem si toho z těch pár stránek vyzobala slušnou kupičku. Prostý děj a dumání nad ním s čistotou vlastní vyjadřování autorky.

Jestli mi něco chybělo, tak možná více prostoru postavám. Některé z nich bych ráda poznala ještě o trochu lépe. Ale i tak jsem si mnohé z nich stihla zamilovat. A že se hlavní hrdince říkalo Hanele? To je jen třešinka na dortu, krásné jméno.

A proč ten úvod o "alternativním"? Nemyslím si, že by Hruškadóttir patřila k mainstreamu. Na to je trochu moc poetická a málo dynamická. Ale přesto je to kniha přátelská pro čtenáře, kteří mají rádi, když jim text příjemně ubíhá. A já mám radost, že to jde. Poslední dobou nacházím čím dál řídčeji, ale o to větší radost mi pak tyto knihy udělají.

Upřímně se nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu od Šrámkové, protože mě ohromně baví. A doufám, že i vás by mohla. Nebo už bavila? Dejte těm pár stránkám šanci. Jako bonus slibuji, že se dozvíte pár krásných detailů o Islandu.

3 komentáře:

  1. Súhlasím, Hruškadóttir je nádherná knižka. Zázemí ma bavilo o niečo menej, ale stále patrí k Šrámková k mojim najobľúbenejším českým autorom. Do tmy od Anny Bolavej a Pálenka od Matěja Hořavu si už čítala? Mám pocit, že tie by sa ti tiež mohli páčiť.

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku jsem nečetla, ale kamarádka mi ji nadšeně doporučovala a tak ji mám na seznamu. Také mě přílišná alternativa většinou nebaví, ale tohle zní hodně sympaticky a severská deprese mi fakt sedí :)

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasím, Hruškadóttir mě uchvátila! Když jsem viděla další její knížku pár měsíců zpátky (Zázemí), tak jsem ji bez váhání nesla k pokladně. Bohužel jsem zatím spíš zklamaná. Dílčí zajímavosti, ale zdá se mi, že příběh vůbec neplyne. No za vše mluví to, že jsem se dostala ke straně 40 a nemohu najít odhodlání číst dál (přitom je podobně útlá jako Hruška...). Ovšem nevím, do jaké míry se na mém zážitku podílí fakt, že v úvodu knihy hlavní postava (resp. autorka, tváří se to autobiograficky) rozebírá, jak ji někdo odrazuje od psaní takovýchto vzpomínek na babičku, že jí tyhle věci nejdou...

    OdpovědětVymazat