papír nebo elektronika

Skoro se to dnes stydím přiznat, ale když jsem poprvé slyšela o čtečce, tak jsem protáčela oči v sloup a tvrdila jsem, že si nic takového nikdy nepořídím, že nic nemůže nahradit knížku a že nemá cenu něco takového vlastnit. Inu, měla jsem pravdu pouze v tom, že nic nemůže nahradit knížku. Ale čtečka je také skvělá věc.

Poprvé jsem čtečku viděla u přítele, který mi ji propůjčil na dva měsíce, protože ji zrovna nepotřeboval. S ohledem k tomu, že jsem tehdy byla v Itálii a příliš rychle jsem přečetla omezené množství knížek, které jsem si s sebou přivezla, vzala jsem čtečkou zavděk. V prvním semestru na vysoké škole jsem čtečku ocenila i proto, že jsem v ní mohla mít materiály a nemusela jsem tisknout tolik papírů. Navíc v Brně nebyla vždycky zásobená knihovna rodičů, městská knihovna měla zajímavé tituly věčně rozpůjčované a tak byla čtečka naprosto skvělým nástrojem.

Když jsem čtečku po dvou měsících vracela, měla jsem jasno v tom, že si chci pořídit svoji, protože má své nesporné výhody. Je jednodušší mít několik tlustých knih ve čtečce, než několik bichlí v batohu, což se hodí, když přejíždíte mezi více místy. Z materiálů ve čtečce se toho naučíte víc, než z počítače. Nejste závislí na knihovně, takže můžete číst kdy a kde se vám to bude hodit.

Velká výhoda čtečky je u čtení v cizích jazycích. Když jsem četla anglickou papírovou knihu, otravovalo mě, že jsem musela co chvíli sahat po slovníku, případně jsem musela koukat do počítače a dohledávat si ve výkladových slovnících, jak to mám nejraději. Tím, že jsem u sebe pořád měla zapnutý počítač, vytratila se ze čtení pohoda. Čtečka má výkladový slovník, takže se mi tenhle problém podařila vyřešit. Dokonce díky čtečce opravdu často čtu v angličtině, za což jsem velmi vděčná.

Na druhou stranu - knížky! Voní! Můžete v nich listovat. Zakládáte si je záložkou. Vždy, když knížku berete do ruky, vidíte obálku. Vlastně jsou to samé ne úplně racionální důvody, ale věřím tomu, že vy, jakožto knihomolové, je pochopíte.

A co vy a čtení papírové versus elektronické? Jak to máte?

 
(Dojmy z knih jsou už i na facebooku, ráda vás tam uvidím.)

kostičas - samantha shannon

Není tak úplně originální začínat povídání o Kostičasu slovy, že je Samantha Shannon přirovnávána k Rowlingové, protože o ní v této souvislosti mluví všichni. Ale začnu tak. Protože to považuji za dobrý reklamní tah, který mě ke čtení nalákal. Jinak bych po fantasy knize z dystopického Londýna nesáhla. Nejspíš tomu pomohla ještě jednoduchá a efektní obálka, mapy na předsádce - to vše se nakladatelům podařilo. A obsah knihy také nebyl špatný.

kosmas.cz

Název: Kostičas
Autor: Samantha Shannon
Nakladatelství: Host
Rok vydání originálu: 2013
1. vydání překladu: 2014
Překlad: Lenka Kapsová
Počet stran: 461

Samantha Shannon je mladá britská autorka a Kostičas je její prvotina, které se ujalo nakladatelství Bloomsbury proslavené vydáním Harryho Pottera. V budoucnu bychom se měli dočkat dalších šesti knih této série.

Devatenáctiletá Paige je vidoucí, což je schopnost, která jí velmi komplikuje život ve Scionském Londýně roku 2059. Od viktoriánských dob, kdy se poprvé objevili lidé jako je ona, jsou tito nepřirození pronásledováni. Paige má navíc velmi vzácný druh jasnovidosti. Díky tomu se dostává do skupiny ovládající část londýnského podsvětí, která jí v rámci možností poskytuje zabezpečení a také možnost seberealizace. Jednoho večera se ale zaplete do nepříjemné situace, nechá se vyprovokovat a vše vede k zatčení, které ovšem vyvrcholí přesunem do Oxfordu, ve kterém se dějí věci, o kterých běžní obyvatelé Scionu nemají ponětí. Ujímá se jí děsivý Strážce a Paige nemůže vědět, co od něj očekávat.

Samantha Shannon vytvořila zajímavý a dobře propracovaný svět, který mě docela baví. Těžkou hlavu mi dělala spousta neobvyklé terminologie - vidoucí, emejci, vigil, harláci... Aby se v tom prase vyznalo. Obecně je zpočátku v knize až příliš tajemství a nesrozumitelných událostí. Nemá to kýžený efekt navození zvědavosti, spíš to otravuje a nudí. Opravdu poměrně dlouho trvá, než se čtenář v knize zorientuje a je to škoda. Protože když se kniha rozjede a kolečka v hlavě do sebe zapadnou, je to velmi dobré čtení. Na druhou stranu musím dát bod navíc za překlad - s termíny si překladatelka opravdu vyhrála a povedly se jí.

Nadšeně čtete, opravdu vás to baví a pak najednou střih! Skok! A máme tu závěrečnou pasáž. Myslím si, že je škoda, že jsme se nemohli v příběhu účastnit chystání se na poslední část knihy. Myslím si, že by kniha snesla prodloužení těchto stránek na úkor začátku. Určitě si chci knihu přečíst ještě jednou, abych zjistila, jaký mi bude začátek připadat nyní, když se ve světě orientuji a jestli mě nudil proto, že jsem mu úplně nerozuměla nebo proto, že se autorka vypsala až v druhé části knihy.

Paige je docela sympatická postava, dobře napsaný je i Strážce, ovšem něco jim chybí. Nejsou to plastické postavy a takříkajíc zůstávají na papíře, neobživly mi v hlavě. Je to dáno nejspíš tím, že o postavách většinou víme jen to málo, co potřebujeme pro příběh, prostor pro minulost má jen Paige jako hlavní postava. A já bych si přála trochu více charakterizace, než jen typy jasnovidnosti, kterými jsou dané postavy obdařeny. Věřím tomu, že se k tomu autorka během dalších dílů dopíše.

Zápletka je příjemná, děj je napínavý, není to procházka růžovou zahradou, ale není to tak temné, abych knihu neunesla. Baví mě popisy snových krajin - obzvlášť Paigeiny vlčí máky. Je to zajímavý nápad a knize hodně dodává.Kniha má i svou romantickou linku, která ve mně vyvolává obavy, jak se toho autorka zhostí dál.

S ohledem k tomu, že jde o sérii oceňuji skutečnost, že je kniha určitým způsobem uzavřená, ale doufám, že mi v dalších knihách bude objasněna spousta otázek, které mi po dočtení zůstaly v hlavě.

Mám pocit, že jsem tu popsala příliš mnoho negativ. Proto chci zdůraznit, že jako celek se mi kniha líbila. Ty připomínky se mi rozležely v hlavě až po delší době. Většinu nedokonalostí připisuji tomu, že je Kostičas první autorčina kniha a věřím tomu, že s dalšími díly to bude lepší a lepší. Rozhodně se těším, až u nás vyjde druhý díl, který si s radostí přečtu. I vy si přečtěte Kostičase a vyčkejte si na druhou polovinu knihy, která opravdu stojí za to a baví.

Četli jste Kostičas? Líbil se vám? A co říkáte na krásnou obálku?

A ještě poznámka pod čarou - zprovoznila jsem blogový profil na facebooku. Najdete ho tady. Jednak se skrze něj dozvíte o každém článku záhy poté, co se tu objeví, jednak se tam chystám přidávat drobné střípky, které by na článek nedaly. Pokud vás tedy jedno nebo druhé láká, neváhejte mě sledovat i takto. 

anna (jaký bude rok 2082?) - jostein gaarder

Nikdy dříve se mi nestalo, že bych se nad Gaarderovou knihou rozčilovala. Ale všechno je jednou poprvé a já jsem se během první třetiny Anny chvílemi opravdu vztekala. Vydrželo mi to po celou dobu čtení? 

kosmas.cz

Název: Anna (Jaký bude rok 2082?)
Autor: Jostein Gaarder
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání originálu: 2013
1. vydání překladu: 2014
Překlad: Jarka Vrbová
Počet stran: 192

Mám vám představovat Gaardera? Zdaleka to není poprvé, co tu o něm píšu. Již jsem se o něm zmiňovala jako o autorovi Kouzelného kalendáře nebo Dívky s pomeranči, kterou mám moc ráda. Nicméně nejvíce se tento norský spisovatel proslavil románem o dějinách filosofie Sofiin svět. Jeho knížky mají poměrně pěkné příběhy, často dvě dějové roviny a vždy nějaké téma nad příběhem, kde kterému chce autor čtenáře dovést. Nejlépe se mu to daří u knížek pro děti a mladší čtenáře - jako třeba u Dívky s pomeranči, které si ale velmi rádi přečtou i dospělí.

V Anně je tímto tématem nad příběhem ochrana životního prostředí - především změna klimatu. A to byl kámen úrazu. Aby nedošlo k nějakým omylům - ochrana životního prostředí mi přijde jako aktuální a důležité téma, o které se zajímám. Ve společnosti vůči němu pozoruji poměrně výraznou averzi, však to znáte: "Ále, zase do toho kecají nějací grínpísáci.... Můžou za to ochranáři... Unie zase vymyslela nějaké hloupé nařízení kvůli ochraně životního prostředí, neměli by nám tolik věcí nařizovat...!" A proto mám pocit, že je potřeba se k těmto tématům stavět citlivě, odpovědně, informovat o nich a nestrašit, protože takové bububu lidi spíše odradí, nemyslíte? Alespoň já to tak mám - jsem ochotná změnit svůj postoj na základě informací, které mi někdo o problému podá, ale jakmile mi někdo jen hraje na city a očekává, že kvůli tomu změním názor, tak docílí jen toho, že velmi rychle vycouvám a získám v ono téma nedůvěru.

Bohužel jsem měla podobný dojem ze začátku Anny. Objevuje se nám druhá rovina odehrávající se v roce 2082, kdy je vidět markantní úbytek druhů v důsledku rozpadu ekosystémů a výrazné oteplení. Všechno se točí jen kolem dvou témat - ztráta biodiverzity a klimatická změna, přičemž problémy životního prostředí jsou mnohem komplikovanější. Navíc na mě počátek dějové linky z budoucnosti působil strašícím efektem, který je mi tolik nesympatický.

K té omezenosti pouze na některé problémy životního prostředí mám pochopení - je to spíše dětská kniha, která nemůže na pár stránkách úvodu obsáhnout všechny problémy. Ovšem s tím hraním na city, kterak lidé nostalgicky pozorují nahrávky živých opic, mě Gaarder nenadchnul.

Ale zlepšilo se to. Abych vás konečně uvedla do děje - hlavní hrdinkou příběhu je šestnáctiletá Anna, která dle svých slov s trochou nadsázky trpí fóbií z klimatické změny. Navíc má velmi bujnou fantazii a ve snu se přenáší do roku 2082, kdy pozoruje důsledky ničení životního prostředí a nezodpovědnost předchozích generací. Ve své současnosti - roce 2012 se zabývá tím, jak zabránit tomu, aby budoucnost vypadala jako její sny. O svých problémech se baví i se svým přítelem Jasonem.

Právě díky Jasonovi mě kniha začala bavit a vztek vyprchal. Navrhne totiž Anně řešení problému, které je zajímavě postavené a stojí na dobrých základech. Navíc přizná, že problémy životního prostředí jsou mnohem komplikovanější a komplexnější. Počítá s lidskou povahou, na tom staví své úvahy a je to vskutku dobré. Pro mě to byla nejzásadnější a nejzajímavější část knihy, která mi toho hodně dala.

Příběhová linka - hledání propojení mezi přítomností a budoucností je příjemná, trochu utlačená do pozadí, ale pěkná. Tentokrát mám dojem, že Gaarder dotáhl konec, který se povedl. U Tajemství karet a Sofiina světa mě nadchnul začátek a pak to drhlo. Anna se s postupujícími stránkami zlepšovala.

Postavy Anny a Jasona jsou sympatické, nicméně trochu moc přechytralé, ale s ohledem k tomu, jak krátký je příběh a jakou hraje v knize roli - líbili se mi a obzvlášť se mi líbilo jejich nadšení pro věc. Možná bych byla radši, kdybych je mohla lépe poznat. Chybělo jim něco, pro co bych je začala mít opravdu ráda. Snad trochu více z jejich osobního příběhu. Myslím si, že by neuškodilo, kdyby právě kvůli lepšímu prokreslení postav kniha nabrala na obsahu.

Myslím, že není potřeba zdůrazňovat, že je to Gaarder, tudíž se knížka perfektně čte a stojí za přečtení. Pokud by vás tedy rozčiloval začátek, tak jako mě, nenechte se odradit. Knížka je pěkná. Není nejlepší z toho, co jsem od Gaardera přečetla, ale pořád si zaslouží pořádný díl naší pozornosti. Navíc oceňuji snahu vyvolat ve čtenářích zájem o životní prostředí, protože úspěch ve snaze o jeho zlepšení tkví dle mého názoru v tom, že se ochrana přírody stane tématem, které bude IN a nad kterým nebudeme ohrnovat nos.

Jak to máte s Gaarderem vy? Chystáte se přečíst si i Annu?

skleněný pokoj - městské divadlo brno

Skleněný pokoj od Simona Mawera jsem četla a docela se mi líbil. Nebylo to žádné veledílo, ale příjemná, pěkně vyprávěná knížka se slabším dějem. A minulý týden jsem viděla její divadelní zpracování v Městském divadle v Brně.

Zdroj: mdb.cz

Měla jsem očekávat, že to tak dopadne! V knize se mi moc nelíbil děj, který byl až příliš cynický, stavěný na nevěře. A co jiného na divadle vytáhnete, než děj, že?

Celý příběh byl jako telenovela. Jeden muž mezi dvěma ženami, tajnosti, objevení, hysterické výstupy... Už ani nespočítám, kolik stmívaček tam bylo takových že se nějací dva začali líbat/svlékat/odhazovat oblečení zpoza onyxové stěny. Nepůsobilo to, byla to nuda, příběh zklamal na divadle snad ještě více, než v knize.

To, co se mi líbilo při čtení - atmosféra - se povedlo přenést do scény a kostýmů. Herci byli oblečeni opravdu pěkně a scéna nebyla špatná - snad jen pestrobarevné kulisy ukazující, kde se zrovna nacházíme, přesahovaly moji osobní hranici kýče. Ale jsem v tomto směru poměrně náročná - divadelní scény mám nejraději úplně minimalistické, tudíž to nedopadlo špatně.

lidovky.cz

Z postav, které měly v knize něco do sebe se staly karikatury. Nejvíce to bylo vidět na Laníkovi. V knize působil skutečněji, na divadle až groteskně. Prosťoučký srab a prospěchář, mluvící nářečím a nešetřící sprostými slovy. Měl fungovat nejspíš jako komediální postava, na mě působil lacině. Z citlivé a trochu znuděné paničky Liesel jsem příliš často cítila hysterku. Líbilo se mi provedení Hany, která se vydařila i v knize. A na divadle ze své opravdovosti a požitkářství také mnoho neztratila.

Oproti knize je příběh drobně pozměněn - končí již v období Pražského jara. Tato změna mi nevadí, protože i s ní s druhá polovina představení nepříjemně vlekla. V první části mě rozčilovalo, jak se z pěkné čtivé knihy stala telenovela, ve druhé polovině jsem se mohla uzívat. Myslím si, že by představení neškodilo drobné zkrácení - 3 hodiny byly moc.

Přestože se na Skleněný pokoj všude vynořují pochvalné ohlasy, pro mě to bylo spíše zklamání. Jestli chcete tedy v Brně zajít na Skleněný pokoj, přečtěte si knížku a jděte si nasát atmosféru Tugendhatu, divadlu se raději vyhněte.

Četli jste Skleněný pokoj? Líbil se vám a lákal by vás na divadle nebo ve filmu?

výpravy do dětství I - Phillip Pullman

Moji milí čtenáři, dovolte mi, abych začala se sérií několika článků o autorech, se kterými jsem prožila dětství. Protože se ještě teď často cítím jako dítě a věřím tomu, že tomu tak bude napořád, mám dětské knížky ve své knihovničce moc ráda a ještě raději se k nim vracím. Začněme tím nejméně dětským autorem z těch, o nichž chci povídat.

Philip Pullman je britský spisovatel, kterého mám ráda pro dvě série. Jednak je to trilogie (vlastně tetralogie, z níž se mi poslední díl znelíbil, tak ho nepočítám) o Sally Lockhartové. A druhak Jeho temné esence. Pojďme si o nich něco povědět.

Trilogie o Sally Lockhartové je trojice knížek s detektivními připady odehrávající se v dobách viktoriánské Anglie. Hlavní postavou je Sally Lockhartová - mladičká žena, která byla po smrti svého otce donucena postavit se na vlastní nohy. To by ještě nebylo tak zásadní, ale ve chvíli, kdy si uvědomíme že jde o rovnici mladá svobodná nezávislá žena + stará Anglie, tak máme jasný výsledek a ten se rovná silné hlavní hrdince, která si musí stát za svým navzdory společenským konvencím. Juchů, a to já mám ráda.

Krom Sally nás příběhy provází ještě neodolatelný a galantní fotograf Frederick Garland a veselý, lehkovážný a oddaný Jim Taylor. Všechny tři detektivní příběhy mají společnou teknou linku, která je váže dohromady. Mají v sobě spoustu napětí, skvělé postavy, tak akorát vtipu a spousty překvapení. Myslím si, že neurazí ani dospělého čtenáře a pokud jste nadšenci do detektivních případů, neváhejte se po nich vrhnout. A pokud detektivkoví fandové nejste, ostatně stejně jako já, směle se do této trilogie pusťte, protože věřím, že ani vás nezklame.

Mimochodem musím uznat, že se mi moc líbí obálky těchto knížek, obzvlášť ty novější od Arga - v mojí knihovně tedy Rubín v kouři a Stín na severu. 

Druhá trilogie od Pullmana jsou Jeho temné esence známé také jaké Jeho šerá hmota. Možná něco z toho znáte. Viděli jste film Zlatý kompas? Tak ten je právě podle první knihy této série. Ale začněme trochu ze široka.

Krátkou dobu jsem si myslela, že když mě od malička provází Harry Potter, tak budu velikým milovníkem fantasy. Byla jsem záhy vyvedena z omylu a do dneška to mám tak, že mě většina fantasy světů nedokáže přesvědčit. Ale Pullman mi zase dokázal, že i v tomto žánru budu mít ráda víc knih, než jen nesmrtelného Harryho. Protože Jeho temné esence je skvělá fantasy trilogie a určitě byste ji neměli minout.

Za prvé! Nelekejte se těch ošklivých kýčovitých obálek, prosím! Jsou hrozné, ale obsah je naprosto skvělý a bylo by škoda nechat se odradit. Právě tyto nepěkné obálky totiž skrývají pravý poklad. Jsou to starší vydání této trilogie, která přeložil Jiří Dolanský. Najdete je pod jmény Světla severu, Dokonalý nůž a Jantarový dalekohled, vše od nakladatelství Classic.

Existují ještě nová vydání, která mají pozměněné i názvy knih - Zlatý kompas, Jeidnečný nůž a Jantarové kukátko. Mají sice hezčí obaly, ale jejich nový překlad se podle mého názoru nemůže rovnat tomu staršímu, který je mnohem lepší, čtivější a zajímavější.

Celá trilogie je nádherná! Máme v ní dvě hlavní postavy - dívku Lyru a chlapce Willa. Každý pochází z jiného světa, ale v průběhu příběhu se potkávají a musí se spojit proti ničivým silám, které se ve světech dostávají ke slovu. Nedovedu vám tu napsat nic jiného, než že je to fantastický příběh se spoustou zvratů, zajímavých myšlenek, krásných postav a přečtete ho šmahem!

Dočetla jsem se, že Pullmanovým záměrem bylo navážet se prostřednictvím těchto knih do církve (je představitelem britského ateismu). Sama jsem si tohoto v knize nevšimla, asi na to nejsem dostatečně pozorným čtenářem. Jistá kritika církve se tu objevuje, ale nic co by bylo neoprávněné nebo nepěkné. Jsem ráda, že mi toto téma při čtení uniklo, poněvadž ačkoliv nejsem členem žádné církve, nemám proti víře a většině církví žádnou averzi a nemusím si srovnávat v hlavě, jestli kvůli této informaci přestat mít ráda úžasné knížky.

Jak můžete vidět, tak obsah knížek je pěkný i co se ilustrátorské práce týká. A věřte tomu, že i text vás bude bavit. Od Pullmana můžete ještě narazit na Hodinový strojek aneb Příběh na jedno natáhnutí, který si také směle přečtěte.

Všimla jsem si, že charakter Pullmanových knížek je jiný, než rysy mých oblíbených děl - skutečně většinou nečtu ani detektivky, ani fantasy (jen výjimečně). A on oba tyto žánry dokázal podat tak, že je miluji. Myslím, že to svědčí o jeho spisovatelských kvalitách. Věřte mi a přečtěte si ho!

Znáte Pullmana? A byli jste z něj nadšeni? A co vy a dětské knížky, co vás provázejí doposud? Odhadnete, kterým se tu budu věnovat v dalších článcích?

předčítač - bernhard schlink

Předčítač byla moje první přečtená kniha tohoto roku. Nebyl to špatný začátek, ale fenomenální také ne. Příběh jsem viděla před delší dobou zpracovaný do pěkného filmu, tudíž jsem se na knihu těšila. Možná právě ta vysoká očekávání vedla k tomu, že jsem z knihy nebyla tolik nadšená. Rozhodně vás ale nebudu odrazovat od jejího přečtení.

kosmas.cz

Název:Předčítač
Autor: Bernhard Schlink
Nakladatelství:Prostor
Rok vydání originálu: 1995 
1. vydání překladu: 2002, já měla vydání z roku 2009
Překlad: Tomáš Kafka
Počet stran: 189

Patnáctiletý Michael Berg se zotavuje po nemoci. Vzpomíná na ženu, která mu pomohla, když u něj choroba propukla a vydá se jí poděkovat. Po pár peripetiích začne mezi chlapcem a dosti starší Hannou Schmitzovou milenecký poměr. Jeho výrazným rysem je, že si Hanna od Michaela nechává ráda předčítat.
Podruhé se tito dva potkávají Hanna jako obžalovaná, Michael jako student práv v soudní síni a některé aspekty jejich předchozího setkávání začínají dávat smysl.

V naší kultuře - filmové především - pozoruji velikou tendenci čerpat z minulého režimu. Mám takovou teorii, že Němci zase hodně berou z nacistické historie. Někdo tomu říká vyrovnávání se s minulostí/historií, já se opovážím říct tak nanejvýš slovo inspirace. Tím spíše, že v německé literatuře zas tak veliký přehled nemám. Mé hodnocení knížky totiž dost závisí na tom, zda je motiv viny a 2. světové války obvyklý nebo ne.

Kdyby byl Předčítač jedinou knihou na téma "jsem stoupencem Třetí říše a přitom mám i lidské morální hodnoty", asi by mě vážně zaujala. Po chvilce přemýšlení mi ale došlo, že třeba takový Pavel Kohout, se toho chopil mnohem lépe, hlouběji a zajímavěji. Takže závěrem - nesedla jsem si z toho na zadek.

Ano, kniha má zajímavý příběh. Možná vás dokáže překvapit, přinese vám jiný pohled, zahloubáte se nad vinou, ale především jsem vnímala, že má kniha nevyužitý potenciál!

Máme tu silný základ v příběhu, ale autor nedokázal vytvořit napětí a dynamiku. Nečte se to špatně, ale ani zdaleka s postavami nedýcháte, neprožíváte každý okamžik a nemáte pocit, že vám nepříjemné zvraty trhají srdce. Protože ty postavy nejsou tak dobře popsané, abyste je milovali nebo abyste si k nim vytvořili jakýkoliv jiný vztah. A celé odhalení tajemství ve vás nedokáže vyvolat ono "Aha! Tak takhle to je!"

Takže konečný závěr je, že vás kniha neurazí a něco si v ní určitě najdete. Navzdory chybějícímu napětí se čte opravdu dobře a její čtení je na chvilku. Ale rozhodně můžete nalézt i lepší knihy.

Znáte Předčítače ať už v jeho knižní nebo filmové podobě? Líbil se vám? Znáte nějakou další knihu, která se zabývá tematikou 2. světové války z pohledu tyranů a ne obětí?

knihy, které si (podle mého názoru) musíte přečíst

Znáte tu otázku: "Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha?" Neumím na ni jednoduše odpovídat. Kdybych nad tím moc nepřemýšlela, řeknu asi, že jsou to všichni Harry Potterové, protože jsem s nimi prožila v jejich světě nejvíc času, a nejčastěji se k nim vracím. Harry Potter je moje pozkoušková literatura. Do Bradavic utíkám, když to v našem světě nestojí za nic a já chci pryč. K Harry Potterovi jsem si domýšlela a domýšlím další příběhy. Harry Potter bylo moje dětství. Harryho Pottera budu muset mít vždycky v knihovničce. Postavy z Harryho Pottera ve mně žijí jako kdyby byly skutečné. V Harry Potterovi hledám moudra, ve kterých vidím snad ještě více, než v nich je a asi navždy budu mít v hlavě: "Je mnohem snazší odpustit tomu, kdo se mýlil, než tomu, kdo měl pravdu."

Rowlingová vytvořila svět, který je hned po tom našem nejbližší mému srdci a proto se k ní tak ráda vracím.
 

Jenže odpověď vážně není tak jednoduchá. Moje nejoblíbenější knihy jsou nejoblíbenější z různých důvodů, nejen pro jejich dokonale vymyšlený svět. Proto bych tu chtěla vytvořit přehled toho nejlepšího - nejlepšího z různých pohledů. Budou to knihy, které bych vám doporučila na různé nálady, na různé chuti ke čtení.

A jaké jsou tedy ty mé nej?

S nej myšlenkami

dívka s pomeranči - jostein gaarder

bux.cz

Začněme pozvolna a nenásilně. Gaarder je norský spisovatel, který píše především pro děti a mládež. Za dobrými příběhy jsou myšlenky, které předává. A protože mám k jeho myšlenkám blízko, ráda sahám po jeho knihách. Rozumím mu a cítím se klidnější, protože mám pocit, že někdo další rozumí tomu, co mám v hlavě já.

Ve všech knihách se nakonec dostává k podobným tématům. Nejjednodušeji a nejjasněji mi je předal v Dívce s pomeranči. Ještě dneska si pamatuji, jak jsem ležela na posteli a plakala jsem po dočtení. Měla jsem na posteli modré prostěradlo, tak přesně si to vybavuji. Nepotřebuji od něho komplikované sítě myšlenek, tady všechno řekl jednoduše a tak já to mám nejraději. Laskavý, smutný a plný příběh. To je Dívka s pomeranči.



na východ od ráje - john steinbeck

bux.cz

Na východ od ráje je největší překvapení mého čtenářského života. Myslela jsem si, že to bude nuda a zamilovala jsem se do ní. Chcete-li dobrou klasiku, která se bude číst jako po másle, s dokonale propracovanými postavami, u kterých budete ještě roky po dočtení rozpitvávat jejich pohnutky, Na východ od ráje je ta pravá. U ní jsem pochopila, že jsem nezdolný optimista a věřím, že můžeme v našem životě hodně věcí ovlivnit, i když tak nejspíš nebyla myšlená. Na východ od ráje má ty nejpropracovanější postavy, bavily mě i zdánlivě nezajímavé popisy a vím, že se k ní budu vracet.








nesnesitelná lehkost bytí  - milan kundera

kosmas.cz

Nesnesitelná lehkost bytí a v ní potažmo zosobněná celá Kunderova tvorba je moje největší čtenářská schozofrenie. Miluji Kunderu a zároveň ho nenávidím. Jsem snílek a věřím v lásku a věrnost. Kundera píše skvěle, miluji jeho knížky a nenávidím jeho cyniku. Nesnesitelná lehkost bytí je to nejlepší, co jsem od něj četla. Víc toho říct nedokážu. Jednu dobu jsem ho považovala za svého nejoblíbenějšího spisovatele, protože byl součástí mé pózy žití v hrozném světě. Teď jsem ze sebe vypustila své citlivé já a tak mám ke Kunderovi ty nejambivalentnější pocity.









S postavami, které mě inspirovaly

Samozřejmě bych i v jiných, než těchto knihách našla postavy, které mě inspirovaly k tomu být jaká jsem a jakou se chci stát. Ale tyto mám ráda především z důvodu, že je v nich sebevědomá, kreativní a svá ženská postava. Protože taková bych někdy chtěla být.


třetí přání - robert fulghum

fulghum.cz

Moc se mi líbí, co o této své knize Fulghum sám píše na přebálce. Jednak, že napsal román, který by si on sám chtěl přečíst. To se mi moc líbí. Ráda čtu knihy, které jsou pozitivní, ale zároveň toho v sobě mají o hodně navíc. Takové je Třetí přání a našla jsem málo knih, které toho "navíc" mají tolik a u kterých mi není do pláče. Druhá věc, kterou někde píše - je to kniha o lásce, ale bez toho, aby se v ní objevilo slovo láska. Nejsem si jistá, jestli skutečně slovo láska v knize nezaznělo, ale myslím, že se mu podařilo psát o spoustě druhů lásky bez toho, aby hrdinové pořád řešili, zda ho tenhle má rád atd. A hlavně! V knize je Alice a ona i kniha jsou neskutečně kreativní a motivují k tomu být blázniví a tvořiví! Kdybych někdy napsala knihu, chtěla bych, aby měla podobné působení, jako Třetí přání a Alice.




černobílý svět - kathryn stockett

kosmas.cz

V Černobílém světě je Skeeter. Ví, co chce dělat a pracuje na tom. Společnosti jí hází klacky pod nohy a opovrhuje jí, ona se ale nevzdá. Zároveň pro ni není jednoduché házet myšlenky jiných za hlavu a bojuje tak i sama se sebou. A proto ji mám tak ráda. Protože tyhle boje sama se sebou svádím dennodenně a zdaleka nejsem tak statečná a silná, jako Skeeter. Román o psaní, o rovnoprávnosti černých a bílých a o tom, kterak být sama sebou. Motivující a obdivuhodné.











Ty, u kterých házím starosti za hlavu

Co si budeme povídat - nejčastější motivace ke čtení je vypnout, užít si to, bavit se. Tohle jsou knížky, které mi přesně tohle dávají. Jsou to laskavé, nekomplikované, milé vtipné romantické knížky. Právě proto, že jsem od nich nic nečekala, jsem si je zamilovala jako nejlepší oddychové příběhy, nehledám v nich nic navíc a v mojí knihvničce mají své čestné místo. Protože číst proto, že mě to baví, mě baví. ;)

polibek pro annu, lola a kluk od vedle a isla and the happily ever after - stephanie perkins

Nevím, čím mě oproti ostatním romantickým knížkám Stephanie Perkins uchvátila. Nejspíš tím, že umí vytvořit klučičí postavy, které si zamilujete. Tím, že ve mě vytváří dojem, že není nic krásnějšího, než když je člověku -náct a je zamilovaný. Tím, že dovede popsat lásku tak, že se usmíváte jako blbečci a moc si užíváte moment, kdy se její hrdinové poprvé políbí. Jen prosím nečekejte příliš a ty knížky si prostě jen užijte. Nejradši mám Islu, protože jsem stejně nesebejistá a nesebevědomá jako ona a její boj, kterým si prochází v knížce, bojuji den co den. Během roku 2015 by měl vyjít její překlad, tak si na ni najděte chvilku. A obálky vám sem nedám, protože se mi vůbec nelíbí, tak!



série Diamanty - Kerstin Gier

Střední škola, cestování časem, první láska, spousta srandy, sebeironie, milá, ztřeštěná a nijak výjimečná hlavní hrdinka. Čte se samo, má to krásné obálky. Nevím, jak ji dál popsat. Diamanty jsou jako kakao před spaním. Je to dětinské a pohladí vás to po duši.

cooboo.cz

cooboo.cz

cooboo.cz