pondělí 18. srpna 2014

divergence, rezistence, aliance - veronica roth

bux.cz
Divergenci už mám přečtenou poměrně dlouhou dobu. Potom, co jsem se podívala na film, jsem měla chuť si knížku připomenout a dostat se v příběhu dále. Pustila jsem se tedy do čtení znovu, oko mi padlo i na Rezistenci a Alianci a můžu teď tuhle sérii zhodnotit jako celek.

Nebudu zastírat, že proti Divergenci vcelku nic nemám. Frakce, výcvik ve frakcích, děcka tam žijí společně a zvykají si na nové prostředí - vždyť je to jak mé milované Bradavice. Uznávám, že intriky, házení to Jámy a souboje jsou z trochu drsnějšího soudku, než hodiny lektvarů se Snapem, ale myslím si, že mě to oslovilo i tak podobnou atmosférou. Byla to zkrátka Jáma namísto bradavické společenské místnosti. Bavilo mě pozorovat přerod Beatrice ve svobodnější dívčinu než u Oddanosti.

K dalším knížkám už mám ale poměrně veliké připomínky. Začněme ale tím pozitivnějším. Líbilo se mi, jak byl vykreslen vztah Tris a Tobiase. Autorka nám jej nevykreslila na růžový papír se spoustou kudrlinek, netočila se celá kniha jen kolem něj, postavy se zcela uvěřitelně zabývaly důležitějšími otázkami, které je zrovna v tu dobu sužovaly.

Celé odhalení původu frakcí bylo poměrně vydařené, myslím, že ho ale pokazilo zpracování. Celá série na mě působila dojmem, že autorka napsala první díl a pak až si rozmýšlela, jaké bude vyústnění příběhu. Promítlo se to do určitých nepřesností. Problémy, kvůli kterým se založily frakce souvisejí s agresivitou a přitom je jednou z frakcí Mírumilovnost - není to protimluv, mezera v příběhu? Navíc jsem měla dojem, že ani charaktery postav se nevyvíjely tak, jak by měly. Mezi prvním a druhým dílem byl přechod ještě poměrně plynulý, ale mezí druhým a třetím dílem charaktery postav poskočily někam úplně mimo a nepůsobilo to pěkně. Také se ze všech postav postupně stávali jen pěšáci ve špatně promyšleném příběhu. Všechny postavy se postupně oplošťovaly a ztrácely své já. Bez promyšleného vývoje a zachování základních rysů postav to prostě nejde! Důkazem této ztráty identit mi bylo i střídání vypravěčů ve třetím díle. Někdy jsem se nemohla zorientovat v tom, z jakého pohledu zrovna na svět nahlížím. To by se mi u vydařených postav nemělo stávat.

Oproti většině čtenářů mi nevadila ta jedna oběť na konci knihy. V rámci celé série byla spousta zbytečných smrtí, které na mě ale už vůbec nepůsobily, zvykla jsem si. A ta oběť poslední mi nevadila. Jinak si koncem ale nejsem jistá. Nedovedu si představit, že by popsaná společnost nechala Chicago žít tímto způsobem.

Z knih mám takový dojem, že nadpříběh nad městem a frakce jsou dva dobré nápady, které se ale nepovedlo skloubit příliš dobře dohromady a které nepřišly oba na začátku tvoření příběhu, čímž vznikla podivná směsice postrádající hlavu a patu. Po první, poměrně vydařené knize, se mi celá série jeví jako veliké zklamání.