pátek 12. června 2015

pryč s žánrovou vyhraněností, hurá na sci-fi!

orson scott card - enderova hra

kosmas.cz
Byly doby, kdy jsem si myslela, že čtu hlavně fantasy, protože do tohoto žánru prý spadal Harry Potter a Jeho šerá hmota od Pullmana. Nutno říci, že bloudění okolo fantasy a sci-fi regálů v knihovně mě příliš neuspokojovalo a vrtalo mi hlavou, v čem vězí zakopaný pes. Na gymplu jsem o sobě tvrdila, že čtu hlavně klasiku, nosila jsem si domů z knihovny Kunderu, Dostojevského a spoustu knih, které jsem nikdy nepřečetla, protože se mi zrovna nechtělo do něčeho tak těžkého (a zahanbeně jsem mlčela o tom, že čtu i dívčí romány). S postupem času se už neodvažuji své knižní světy žánrově vyhranit - když jde o kvalitní knihu, jde škatulkování stranou a baví mě i detektivky, sci-fi a horory. A Enderova hra je přesně ten případ.

 Lidstvo je v ohrožení. Svádí boje s další inteligentní civilizací - termiťany. Situace se nevyvíjí zrovna slibně a je zapotřebí najít nového velitele lidských armád. Po uvážlivém pozorování je Ender Wiggins poslán do Bitevní školy. Ne nadarmo jsou v Endera vkládány veliké naděje, když ve škole vykazuje veliké pokroky při hraní hry, která má vojáky naučit schopnostem potřebným k vesmírným bitvám.

Kniha nepostrádá nápad, překvapení a dobře vystavěný příběh. Navzdory tomu všemu neútočí prvoplánovitě na city a jsem schopná ji odložit. Takové knihy mi v předstátnicovém období dělají radost. Jsou čtivé, ale právě tak akorát, abych se nestala obětí jejich stránek, když je dočítám do časného rána (ale i to má, přiznejme si, své kouzlo). Co mě na Enderově hře baví nejvíce jsou myšlenky nad příběhem a úvahy hlavních hrdinů, které mají skutečně hlavu a patu - šikana těch nejlepších; chovat se tak, abych nejvíce profitoval, ale ublížil co nejméně; kým jsem a kým budu, když nebudu vojákem; manipulace; z čeho pramení moc... Samá zajímavá témata!

Ač byla psychologie postav ve směru k válce prokreslená výborně, scházely u nich detaily, kvůli kterým bych si je zamilovala. Obzvlášť v druhé části knihy se mi ztrácí jejich lidskost. Mají sice lidské chování, protože o tom je kniha především, ale nemám k nim žádný vztah. V tomto směru mám pocit, že mohla být Enderova hra o pár stránek delší a o pár detailů prokreslenější. Obecně bych řekla, že je Card autorem až příliš věcným - ve stylu vyjadřování, v postavách a i v podrobnostech příběhu. Někomu ale může věcnost sedět a myslím si, že v tomto žánru je částečně i ku prospěchu, protože snadno pochopíte.

S překvapením jsem zjistila, že má kniha ještě další pokračování. Závěr si o to říká, ale budiž ku prospěchu autorovi, že je Enderova hra sama o sobě dostatečně uzavřená, aby mohla stát samostatně. Možná se někdy na další knihy Enderovy ságy podívám. Už tedy vím, kam v regálu se sci-fi literaturou sáhnout.

Závěrem bych vám Enderovu hru určitě doporučila, pokud chcete sáhnout po něčem z tohoto žánru a pokud chcete pár úvah nad lidskou morálkou. Pokud chcete jednohubku, která vás chytne a nepustí, asi raději pátrejte dále. Kniha by mohla být trochu dynamičtější a mít hrdiny, které budete mít rádi.

Jak jste na tom se science fiction? Čtete ho? A co vám říká Enderova hra? Mimochodem - jste žánrově vyhranění čtenáři? A co se vám líbí/nelíbí?