středa 26. prosince 2012

od hrášků k trpaslíkům

Simon Mawer - Mendelův trpaslík

 

knihazlin.cz
Simona Mawera možná někteří znáte jako autora Skleněného pokoje. A jak si poradil s dalším, částečně brněnským, tématem? Jak si pohrál s tajemstvím genetiky?

 Dvě roviny příběhu

Hlavní dějovou linkou je život fiktivního vědce Bena Lamberta, který je stižen genetickou poruchou a svůj výzkum vede právě v oblasti této poruchy. Mimo to se také stáváme svědky jeho srážkami s fenotypově normálními lidmi, kteří k němu přistupují až s přehnaným soucitem a dalšími, třeba i horšími pocity.
Druhoum nejspíš vedlejší linií je vyprávění o životě Johanna Gregora Mendela, zamýšlení se nad významem jeho objevů a určitá pocta nadčasovému vědci.

Drobný vhled do pravidel genetiky

Na knížce oceňuji její faktickou přesnost. Autor se musel genetikou nejspíš dlouze zabývat, protože vše, co o genetice píše, nejsou žádné polopravdy. Celke podrobně popisuje mnohé zákonitosti a postupy genetiky a genetického výzkumu.
Nedovedu bohužel posoudit, jestli se mu daří podávat fakta srozumitelně, mně osobně nepředal nic nového. Kdybych se ale setkávala s genetikou poprvé, nejspíš bych potřebovala trochu podrobnější informace a vysvětlení více po lopatě. Na druhou stranu v zahraničí je to autorova asi nejčtenější a nejoceňovanější kniha, lidem se tedy nejspís musí líbit, a tak to s tou srozumitelností tak špatné nebude.
Pokud má tedy někdo zájem o genetiku a chce se na ni podívat z více různých úhlů pohledu, ať se do čtení pustí.

Příběhová linka

Příběh je napsán velmi čtivě. Postavy nejsou černobílé, právě naopak. Někdy mě svou nedokonalostí, v případě Bena ješitností, sarkasmem a také sebelítostí, dokonce velmi rozčilují. Tohle nejspíš není příběh, kde byste si nějakou postavu oblíbili, nedejbože se s ní ztotožňovali. Nekončí dobře, nekončí tragicky, ale také ani očekávaně. Není špatný, pokud ale někdy těžko snášíte sarkasmus, možná vás bude sem tam rozčilovat stejně jako mně. Rozhodně ale nelituji toho, že jsem si tuhle knížku přečetla.

pondělí 17. prosince 2012

merde! rok v paříži - stephen clark

Jak poslední dobou nemám chuť číst něco závažného...

kosmas.cz
Mám toho poslední dobou docela dost. A když už oči přesměruji od učení k něčemu na čtení, chci si u toho odpočinout. A tak jsem sáhla po knize, kterou mi kdysi doporučovali rodiče. Prý se autorovi povedl náhled do Francouzů. A tak jsem doufala, že se mi to bude líbit. Byla jsem navíc nedávno na týden ve Francii (a před dvěma lety dokonce na tři týdny a ve francouzské rodině), tak to budu moci konfrontovat s vlastními zkušenostmi a zkušenostmi ostatních, co mají s Francouzi bližší zkušenosti.
Paul je Angličan a kvůli práci se stěhuje do Paříže. Je tam postaven před francouzskou neochotu vůči cizincům, co neumí perfektně jejich řeč, před spoustu přetvářek, které musíte jako cizinec ovládnout, abyste mohli v Paříži přežít. A jak se s tím vypořádá? Tak o tom to celé je.
Začnu pro tentokrát klady knížky! Autorovi velmi výstižně popsal všechny národnostní sterotypy, které jsem sama zaznamenala, a ještě spoustu navíc. Mohli bychom říct, že je pro účely své humoristické knížky zveličil, leč obávám se, že ne až tolik. Francouzi jsou prostě divní! Francie je krásná, ale bez Francouzů by asi byla krásnější. Pokud tedy nemáte vlastní zkušenosti, věřte tomu, že až tolik kniha nepřehání!
Na druhou stranu na knize nemohu příliš ocenit její překlad. Všeobecně mám poslední dobou s překlady celkem problém. A druhou vadou na kráse byl humor, na který jsem si z počátku knihy nemohla zvyknout. Možná byl příliš lascivní, možná až křečovitě vtipný.... Ale zvykla jsem si a pak už jsem se u toho bavila.
Pokud si tedy chcete přečíst něco odpočinkového a třeba se při tom i něco přiučit o Francii, pusťte se do toho. Hlavní je od téhle knížky neočekávat příliš, pak si ji užijete dostatečně!


A dodatek: Jak byl první díl série Merde celkem povedený, tak jsou ty další nepovedené. Rozečetla jsem druhý, tedy Už zase skáču přes merde!, a myslím, že ho asi ani nedočtu. Je to ukázková nastavovaná kaše a není už ani moc vtipná.

sobota 15. prosince 2012

dneska to o knížce nebude!

Hobit - jak ho filmaři zpracovali

knihydobrovsky.cz
Včera jsem byla na Hobitovi! Můj studentský život se totiž naštěstí nesestává jen z učení, náležitě si ho užívám. Průšvihem je, že nevím, jak to budu zvládat v příštím týdnu s předtermínem, do kterého jsem se dneska hecla. Ale vidím to dobře, přeci o sobě říkám, že jsem optimista, ne? Navíc na tom asi ještě nejsem tak špatně, když namísto šprtání se Mendlova životopisu a podobných srand, píšu souhrn svých dojmů z filmu.

Tak tedy Hobit! Přiznám se, že jsem se na něj těšila. Zfilmování Pána prstenů mi přišlo velmi slušné, jedno z těch vzácných příjemných zpracování dobré knihy. A tady to trochu pokulhávalo. Na druhou stranu si nejsem jistá nakolik si ještě pamatuji knížku, ale postupně!
Potvrdilo se mi tušení, že tvůrci rozdělili Hobita na části z finančních důvodů - na více filmech víc utrží. A tak musí každý z nich něčím náležitě vyplnit. Film se tak stává dost rozvleklý a ještě do něj vsouvají některé části, které si v knížce vůbec nepamatuji. Mám takové mlhavé tušení, že asi zapojují některé části Silmarilionu či Dodatků, což si ale nemůžu ověřit vlastní čtenářskou zkušeností. Ty jsem přečíst nezvládla. V důsledku Hobit ztrácí svou nezávažnou pohádkovost, protože je zřetelná snaha z putování trpaslíků za drakem udělat něco jako "zlo celého světa vysrkuje drápy" a tím nejspíš upoutat dospělého diváka. Mám totiž dojem, že většina věcí, jejichž příčiny se v knize vůbec nezkoumaly, se tady řeší až příliš.

Mohla bych tvůrce obhajovat, že zareagovali na věčné výčitky diváků, kdy jim vadí, že příliš zkrátili obsah knihy a chtěli fandům Pána prstenů poskytnout k Hobitovi i něco navíc z historie Středozemě, ale nezdá se mi to moc pravděpodobné.

Navíc mě, jakožto v tomto směru asi středoproudového diváka, který není bezhlavým milovníkem Tolkiena (uznávám ho a mám ho ráda, ale špeky jako Silmarilion a Dodatky  už nejsou pro mě, jak jsem říkala), tyto vsuvky a prodloužení spíše otravovaly a film pro mě tím pádem nebyl tak poutavý. Nepohltil mě.

Zdroj: http://thehobbit.sqpn.com/
Na druhou stranu mi přišla velmi povedená scéna s Glumem a hádankami, ta se jim vydařila! A také obsadili dobrého Bilba, hrál to moc pěkně. Trpaslíci už tak povedení nebyli. Snaha udělat z Torina něco jako analogii Aragorna se nejen nepodařila, ale byl spíš rušivá, protože tím Torin působil mnohem více lidsky.

A pak jsem si také užila pěkné pohledy do krajin Středozemě. Nedá se ni dělat, ale tyhle pěkné scény mě osloví vždycky. Vydařenost triků a akčních scén si nedovolím komentovat. To nikdy nebylo nic pro mě a já si to nikdy až tolik neužívala.

Nu což, jestli od Hobita nic nečekáte, běžte se na něj podívat, třeba vás překvapí. Nejsem si už tak moc jistá u těch, kteří by se na něj těšili.