středa 14. listopadu 2012

tak trochu nejaponská!

Haruki Murakami - Norské dřevo

Zdroj:http://fc03.deviantart.net/fs70/i/2012/017/f/a/time_by_thearne76-d4j1sjx.jpg
Pamatuji se ještě, jak jsem rodičům nevěřila, že čím je člověk starší, tím má méně času. Argumentovala jsem tím, že oni přece nemusí dělat po odpolednách domácí úkoly. Přijdou z práce, vypustí všechno z hlavy a mají volno. Nejen, že jsem si neuvědomovala, jak moc se mýlím, když za jediné povinnosti pokládám zaměstnání, já se mýlila úplně. Času není mnoho a navíc se mi trochu změnily hodnoty - své volné chvíle spíše věnuji lidem, než-li knížkám. Moc teď tedy nečtu, a tak se recenze objeví jen zřídka. O to lepší tedy budou muset být.

Murakamiho Norské dřevo jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho. Šlo o jednu z jeho knih, co mi z českých překladů chyběly.
Jde o příběh Tórua, Naoko a Midori. Tři mladých lidí, kterými zmítá nejen láska a jiné potíže, ale i různá setkání se smrtí. Již na první knize je věta, že smrt není protikladem života, ale jeho součástí. A o tom celá kniha je. Co s člověkem udělá smrt někoho jiného? A co koho vede k sebevraždě? Je sebevražda sobecké řešení? Asi tolik mi toho při čtení knihy vrtalo hlavou. A myslím, že i mělo.
Zdroj:bux.cz
Příběh není příliš komplikovaný. Jde o milostné vztahy Tórua a žádné složitosti v knize nejsou. Na Murakamiho, kde obvykle bývají komplikované a nevysvětlitelné jevy je to docela neobvyklá záležitost.
Kniha je asi nejmasověji přijímána čtenáři. Pokud chce tedy někdo začít číst Murakamiho, je Norské dřevo ta správná volba. Příběh je méně složitý, nevysvětlitelný a neuzavřený než u jiných jeho děl. Navíc je celá kniha tak trochu nejaponská. Dovedu si představit, že by se celý děj odehrával kdekoliv jinde. Stačilo by pozměnit jména. Murakami tu nejspíš ztrácí něco ze své japonskosti. Je to na úkor překvapivosti a zvláštnosti knihy, na druhou stranu jde o plus v čtivosti a přístupnosti čtenářům.
Zdroj: deviantart.com
Výrazným tématem je v knize smrt. Myslím, že nenarazíme na postavu, které by se smrt blízce nedotkla. Stejně tak tomu je i v reálném životě, ale ne vždy se s ní v takové míře musí vyrovnávat mladí lidé.Právě tato příchuť příběhu mu dodává něco navíc oproti obyčejnému románu. Smrt tu totiž asi tak trochu hýbe životem, a tak se potvrzuje ona věta z počátku knihy, kterou jsem výše zmiňovala. I přes toto těžké téma se ale kniha v nejmenším nečte špatně a týdenní depresi z ní také mít nebudete. Jen vám bude chvíli teskno!
Mně osobně Norské dřevo sedlo. Zjišťuji, že pěkně napsané milostné příběhy čtu ráda. Na druhou stranu se z něj určitě nestane má nejoblíbenější Murakamiho kniha. Na to byla moc obyčejná a nezaskočila mě. Každopádně bych ji každému doporučila. Obzvlášť pokud se na Murakamiho chystáte a chybí už jen vybrat jednu z jeho knih do ruky a pustit se do ní. Bude to pro vás příjemná cesta stránkami!