středa 30. května 2012

pohádka, co není pro děti

Neil Gaiman - Hvězdný prach

 

Výprava do děje

Představte si, že jste se přenesli na venkov viktoriánské Anglie do duše nejistého mladíka. Nešťastně jste se zamilovali do božské Viktorie a jste schopní jí naslibovat modré z nebe. A tak jí ho taky naslibujete! Tedy, modré moc ne, spíše zářivé a třpytivé. Za zdí u vesnice začíná jiný svět a právě na jeho povrch spadne hvězda. Vy se rozhodnete ji Viktorii přinést na důkaz své lásky, jak pohádkové, že? Není ale pohádka jako pohádka. Z pohádek totiž obvykle neodkapává sarkasmus a ironie po litrech.

Tristan se s pomocí svého otce dostává do země za zdí a vydává se za hvězdou. Ta se ale stane obětí nejen jeho lásky, ale též potenciální obětí čarodějnic, jimž srdce hvězdy může zaručit návrat mládí a krásy a navíc nese na svém krku symbol královské moci celé země! Hvězda je tedy pronásledovaná hned několika menšími či většími zly. Tristan se jí ujme jako první a vede ji směrem ke Zdi. Jeho konkurenti ale disponují zcela jinými možnostmi, a proto není jeho putování s hvězdou zcela klidné. Čarodějnice využívají veškerého svého kouzelného potenciálu a královští potomci neváhají nad žádným mordem, který by jim jen trochu zlehčil cestu k trůnu.

Protože jsme v pohádce, musí tomu odpovídat i šťastný konec - zlo je po zásluze potrestáno, Tristan se zamiluje do hvězdy, zjistí, že je právoplatným nástupcem trůnu, jeho matka je princezna, prohlédne Viktoriinu povýšenost a žije šťastně až do smrti.

Óda na vtip

Děj knihy není nikterak neobvyklý, opravdu byste podobný příběh nejspíš našli v každé druhé pohádkové knížce. Postavy ale mají dokonale lidské charaktery, jsou to troubové, mrzouti, marnivci. Všechny tyto své nedostatky nám ve svém chování servírují přímo pod nos, upozorňují na ně kritickými, či sebekritickými pichlavými poznámkami a získávají tak úplně jiný rozměr.
Možná se u knihy nikdo nebude válet smíchy pod stolem, ale přitom jsou stránky jedním velkým obrazem dokonalého vtipu.
Případně se pousmějete nad slovními hříčkami s běžným výrazivem a třeba příslovími.

Mé osobní hodnocení

Kniha se velmi dobře čte, je stručná, vtipná a čtenářsky nenáročná. Má možná jeden  drobný nedostatek - zastáncům happy-endů by mohla připadat příliš výsměšná k jejich oblíbenému stylu knih. Ale neberme život a knížky tak vážně! Vždyť se máme v životě bavit!


pondělí 28. května 2012

vážení a milí... začínáme

Mám dojem, že v době, kdy je člověk spokojený, nemá potřebu psát. Už mnoho moudrých řeklo, že z utrpení, smutku a trápení pramení tvůrčí síla, a já s nimi musím souhlasit. Ale teď jsem se rozhodla, že zkusím toto pravidlo porušit.
A co tu bude? Trocha dojmů z přečtených knížek, mezi nimi někdy vykoukne komentář k filmu, který stojí nebo naopak nestojí za vidění a třeba i střípky z jiných oblastí. Zkrátka se pokusím náhodného čtenáře nadchnout pro má oblíbená dílka nebo v něm alespoň vzbudit zvědavost.
Přeji vám pěkný den. Vaše Pampeliškové chmýří