sobota 17. září 2016

poprask! fulghum mě stále ještě baví

Nevím, jestli se nebudu svým dnešním příspěvkem opakovat. Ale někdy se svými oblíbenými autory neznám míru, promiňte. Alespoň některou ze sbírek fejetonů jsem měla poblíž postele, abych za jejich pomoci zaháněla případné noční můry. A nebo abych s nimi ještě umocnila radost ze života, jednoduché. Po znovupřečtení části Školky jsem si uvědomila, že na její vyzdvihování z mé strany má ve velkém vliv nostalgie a vědomí, že Školka byla první. Není proto třeba si s další sbírkou povídek říkat, že už to stejně ty první nepřekoná. A tak jsem se vrhla na Poprask v sýrové uličce.

robert fulghum - poprask v sýrové uličce

Potřebujete seznámit? Robert Fulghum, americký všeuměl nebo lépe muž všech zájmů a se zájmem o vše. Kdybych měla vypsat všechny jeho zájmy a profese, na které jsem v jeho literatuře narazila, byl by to výčet delší než můj průměrný článek. A o tom, co ho právě zaujalo, dovede psát perfektní fejetony. A jejich sbírky jsou k přečtení. A že mu jich už vyšlo. O nejstarší Všechno co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce jste už možná slyšeli. Velká řádka následovala. A poslední z nich je Poprask v sýrové uličce.

Inu, nebudu kolem toho dělat velký poprask. Čekala jsem Fulghuma, dostala jsem Fulghuma. Oproti starým útlounkým sešitkům jsem dostala krásné vázané vydání s parádními ilustracemi. A obsah? Inu, myslím, že se knížka rozsahem trochu uskromnila, zato mi ale někdy řekla více, protože mám pocit, že je Fulghum s postupujícím věkem ještě lépe přístupný českému čtenáři. Ubývá totiž fejetonů, které jsou velmi americké a nám vzdálenější. Svůj podíl na tom bude mít i sblížení Fulghuma s oddanými českými čtenáři natolik, že jeho knihy vycházejí primárně v nakladatelství Argo a až pak po celém světě (včetně Spojených států).

A témata sýrové uličky? Bláznovství, vyhledávání dostatečně ztřeštěných lidí ve svém okolí, trocha sentimentu, óda na nadšení, mladické životní zkušenosti... Každý si najde to svoje. A najdeme i spojující prvky napříč knihou. Račte si pohledat.

Mě to skutečně bavilo. Myslím si, že práce odvedená nakladatelstvím na Fulghumovi je skvělá. A tím, že je většina fejetonů aktuální, začínám zvažovat, jestli neuznám, že se mi Sýrová ulička líbila ještě víc, než Školka.

A co z toho vyplývá? Sýrová ulička je příjemné setkání se starým známým pro všechny Fulghumovy fanoušky. A také dobrým místem pro seznámení. Utíkejte do Sýrové uličky, věřím tomu, že ji najdete v knihovně nebo v knihkupectví. Stojí to za to. Vyhrabejte z koutku duše zdravé bláznovství, nasaďte si klaunovské nosy a mějte se dobře! Prosím!

sobota 16. července 2016

prosím, nebuďte příliš alternativní a já vás budu mít ráda

Zdroj: Kosmas.cz
Poslední dobou si uvědomuji, že jsem konzumní čtenář a filmový divák taktéž. Prosím, dejte mi příběh, čtivá slova a pocit, že jsem si z knížky něco odnesla. Když mi chcete něco sdělit, udělejte to a s jinotaji to nepřehánějte. Jinak to dopadne jak se severským filmem, ve kterém herci hodinu hleděli do dáli s krásnou severskou krajinou v pozadí - nevěděla jsem, jestli se mám smát tomu, že už zase, nebo raději usnout.

Ale někdy to seversky tklivé náladě v knížce projde. Souzníme. A to je případ Hruškydóttir.

hruškadóttir - jana šrámková

Působivou tesknou a osamělou atmosféru jsem našla v útlounké novele Jany Šrámkové. Debut na pár stránek, ve kterém písmenko nepřebývá. Děkuji. 
A krom melancholie? O životě toho, kdo především vnímá a sleduje. A o tom, kdo je jako pozorovatel zcela spokojený. O nejistotě, nalezení a ztrátě blízkých. O čisté lásce.

Šrámková to s rozsahem, co do počtu stránek, nepřehnala. A přeci mám pocit, že toho na malém rozsahu dokázala otevřít spoustu. Dovedla drobnými naťuknutími zapůsobit natolik silně, že jsem si toho z těch pár stránek vyzobala slušnou kupičku. Prostý děj a dumání nad ním s čistotou vlastní vyjadřování autorky.

Jestli mi něco chybělo, tak možná více prostoru postavám. Některé z nich bych ráda poznala ještě o trochu lépe. Ale i tak jsem si mnohé z nich stihla zamilovat. A že se hlavní hrdince říkalo Hanele? To je jen třešinka na dortu, krásné jméno.

A proč ten úvod o "alternativním"? Nemyslím si, že by Hruškadóttir patřila k mainstreamu. Na to je trochu moc poetická a málo dynamická. Ale přesto je to kniha přátelská pro čtenáře, kteří mají rádi, když jim text příjemně ubíhá. A já mám radost, že to jde. Poslední dobou nacházím čím dál řídčeji, ale o to větší radost mi pak tyto knihy udělají.

Upřímně se nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu od Šrámkové, protože mě ohromně baví. A doufám, že i vás by mohla. Nebo už bavila? Dejte těm pár stránkám šanci. Jako bonus slibuji, že se dozvíte pár krásných detailů o Islandu.

pondělí 11. července 2016

bylo nebylo

Po nepočítaně pracovních dnech, velkých výzvách, radostech a téměř roce, co mě naučil vděčnosti, nastal čas vyjádřit vděčnost i autorům knížek, na které jsem poslední dobou zase našla čas. Ale co to vzít postupně?

Pracuji. A pracovala jsem. Už od loňského září. Zjistila jsem, jak vzácný je volný čas. A že jsou věci, kterým ho už nechci obětovat. Přestala jsem se bát být samostatná. Už se nebojím zeptat se. Vím, že se toho můžu spoustu naučit. A také vím, že bych chtěla mít z práce časem větší radost.

Budu studovat. Ve volném čase, který jsem si našetřila, jsem se ponořila do starší literatury, oprášila jsem znalosti češtiny a hurá, těší mě, jmenuji se Bára a jsem budoucí studentka českého jazyka.

Naučila jsem se žít v Praze. Ještě stále nedokážu mít ráda velkoměsto, ale už chápu, kde jsou ty kouzelné kouty. Ale někdy odsud musím utéct, promiň, matičko měst. S tvými drobnějšími dítky se mi kamarádilo lépe.

Daří se mi pociťovat vděk. Za drahé, které mám kolem sebe, za každou chvíli, za slunko a kapku potu i za déšť po bouřce. A také za každou chvíli, ve které si můžu přečíst pár stránek.

A právě o tento vděk bych se ráda opět dělila, může být?