sobota 9. května 2015

zase dobře

Moc se mi líbí titulek tohoto článku. Je o přesvědčení o tom, že jeho obsah zase nastane. A přesně taková slova jsem potřebovala napsat. Časem zase bude dobře.
A proto všechny nové knížky leží ladem. Co vám budu povídat, uchýlila jsem se do Bradavic a do Vily Vilekuly a asi budu nějakou dobu v poutích po osvědčených místech bezpečí pokračovat.
Vracíte se ke knížkám? A k jakým? U mně je to o návratu do knižních světů, příběh je při těchto návratech podružný. Nehledím na to, že už od první stránky vím, kam příběh spěje. Vracím se do míst, kde se mi líbilo a proto čtu znovu a znovu.

I přesto bych se s vámi ale chtěla podělit o pár starších dojmů z přečteného, které by nevydaly na samostatný článek pro každou knížku.

Fangirl - Rainbow Rowell

Fangirl je částečně o unikání do světů, ve kterých je nám dobře. Cath právě začíná studovat vysokou školu, což jí přináší spoustu obav a trablí. Její dvojče Wren evidentně chce, aby se její život ubíral úplně jiným směrem, Cath má najednou sama vykročit mezi lidi a vůbec se jí to nelíbí. Jediné, v čem se cítí ve své kůži, je psaní fanfiction odehrávající se ve světě Simona Snowa - jakési paralely Harryho Pottera.

Fangirl jsem četla před pár měsíci v angličtině a nutno říci, že mě nadchla. Líbí se mi tematika, zaujala mě hlavní postava, pihou na dokonalosti byly pasáže z knížek o Simonu Snowovi, ty mě nebavily. Ale přesto to byla neskutečně milá a pravdivá knížka, která v mém nitru uhodila hřebík na hlavičku. V současné době vychází v češtině, takže kdo se kdy sčuchnul s fanfiction nebo si vyzkoušel přechod do jiného prostředí, ze kterého měl strach, mohl by si v knížce také najít něco pro sebe.

Dárce - Lois Lowry

Dárce jsem viděla ve zfilmované podobě v kině. Líbil se mi. Knížku mi teď půjčila kamarádka a líbila se mi mnohem víc. Je méně kýčovitá než film, více obsažná, co se myšlenek týká, je trochu víc dětská, ale i to mám ráda. Myslím si, že je Dárce kvalitní knížka, která stojí za pozornost a ve mně vyvolala chuť zkusit i další díla Lois Lowry.

A po (skoro)znovuzhlédnutí filmu, tentokrát na monitoru počítače, bych film už spíš nedoporučila. Z menší obrazovky už na mě zdaleka tolik nepůsobil a byla jsem schopná identifikovat klišé. Na druhou stranu se na to dá dívat.

 Snídaně u Tiffanyho - Truman Capote

První z dvou klasik, o které bych se chtěla zmínit. Holly mě očarovala. Nikdy bych nečekala, že si oblíbím natolik otravnou postavu, na které budu mít ráda skutečně asi jen to, že je tak bezprostřední. Nečekala jsem mnoho, ale dostalo se mi mnohého. Snídaně u Tiffanyho je knížka na rozvernou náladu, do ospalého rána a s náladou na neřešení velkých problémů. Zhltnete ji na posezení, trochu u ní posmutníte, pak to ale hodíte za hlavu a jdete si snít po svém. Chcete-li sáhnout po něčem osvědčeném časem, rozhodně utíkejte na schůzku s Holly Golightlyovou.

Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald 

Druhá klasika, která mě pro změnu nenadchla téměř vůbec. Na jednu stranu to obsahově nebylo špatné - zajímavá sonda do společnosti americké smetánky, americký sen... Ale ta forma mě prostě nebavila. Zvláštně použitý vypravěč-pozorovatel mě neoslovil a spíš jsem kvůli němu trpěla. A bylo to překladem, že mi vypravování přišlo tak kostrbaté? Velký Gatsby není nic pro mě a nemůžu ho nikomu doporučit.

Co vy a knížky v poslední době? Jaký názor máte na ty výše jmenované? A máte se dobře?