kouzelný kalendář - jostein gaarder

artforum.sk

V obchodech na vás útočí Mikuláši a vánoční ozdoby už od té doby, co skončily akce "Škola volá", tak jsem si říkala, že se tomuto trendu podřídím. Ale půjdu na to trochu méně komerční formou.  Díky knížce jsem se už začala těšit na Vánoce a chtěla bych k vám tedy přenést trochu té vánoční nálady a také tip na zajímavý příběh.
Nejsem věřící. Minimálně ne ve smyslu hlášení se k nějaké církvi nebo sympatizování s ní. Ale Vánoce mají svého ducha, kterého mám moc ráda. Ať už je to oslavování narození významné osobnosti, o jejíchž činech si lidé povídají dodneška a hledají v nich ponaučení, nebo ať už slavíme zimní slunovrat.
Krátkou dobu po setkání s fanatickými křesťany jsem Vánoce neměla moc ráda, ale pak jsem se rozhodla, že Vánoce pro mě mají můj vlastní význam a ten je mnohem důležitější. Nenechám si zkazit vzpomínky na ty nejkrásnější zimní dny, co jsem zažívala v dětství. A tak se zase nadšeně těším na Ježíška a přemýšlím, jak dělat ostatním radost. A taky vzpomínám, jak jsem si v knihovně půjčovala knížky o tom, jak se Vánoce slaví v jiných zemích a říkala jsem si, že je dobře, že jim tam dárky obstarává někdo jiný, než je Ježíšek, protože by se chudák musel sedřít.
A tohle všechno jsem vám musela povědět, abych se dostala k tomu, že mě mrzí, že jsem tehdy nenarazila na pěkné vánoční dílko od mého oblíbeného Josteina Gaardera.

Josteina Gaardera možná znáte jako autora Sofiina světa nebo Dívky s pomeranči. Píše obvykle knihy pro mládež a pro děti, přičemž do příběhů vetkává filosofické nitky. Dovede vytvořit pěkný příběh, prostřednictvím kterého vás nutí k zamyšlení. A nakonec zjistíte, že obsahem knihy tentokrát nebylo jen vypravování osudu nějakého dítka.

Kouzelný kalendář je příběh Vánoc. Jáchym dostane starý adventní kalendář, ve kterém by měl nacházet každý den obrázek související s Vánoci. 1. prosince ráno ale zjistí, že krom obrázku je do kalendáře vložený i papír s příběhem o pouti do Betléma. Každé prosincové ráno tedy Jáchym zvědavě otevírá okýnka v kalendáři a noří se do příběhu o andělech, Ježíši a historii křesťanství. Zároveň se vynořují tajemství o dívce Elizabeth, jejíž osud je v příběhu popisován.

Gaarder nejspíš s oblibou prolíná příběhy na papíře s knižní realitou. Velmi podobně je vystavěný Sofiin svět, stejně tak i Dívka s pomeranči. V jedné dějové lince sledujeme, jak probíhají obyčejné dny dítěte, které si čte druhou dějovou linku - obvykle dopis. A na konci nalezneme nějaké slabší či silnější propojení těchto příběhů. Forma je to funkční, pěkná. Každá linka sama o sobě by knihu neunesla, dohromady to zvládají obstojně.

Nebyla jsem si jistá, jestli se mi příběh o putování do Betléma bude s ohledem k mé nevíře zamlouvat. Nejvíce zdůrazňované myšlenky ale poukazovaly na aspekty víry, které jsou důležité i pro nevěřícího člověka a byla to naopak pěkná procházka po historii křesťanství. Kdybych měla v tomto směru více znalostí, možná bych pochopila vícero narážek. Celá otázka víry je prezentovaná s takovou pokorou, že věřím tomu, že se nemůže nikomu znelíbit.

V jiných knihách se podle mého názoru podařilo Gaarderovi vytvořit lepší příběh. Celé tajemství této knihy bylo příliš jednoduché a poměrně předvídatelné, takže mě nehnala kupředu zvědavost a napětí. Myslím, že v mých očích mnohé zachraňovala atmosféra Vánoc. Četla jsem s úsměvem, ale bez velikého nadšení. Nejsem si tedy jistá, jak by zvládla zaujmout dítě, jehož pozornost je spíše slabší než moje. Na druhou stranu mají děti větší nadšení pro Vánoce, takže to na ně ona atmosféra třeba zvládne uhrát ještě mistrněji.

Kniha je pěkná a dočkáte se v ní obvyklé gaarderovské porce myšlenek. Po příběhové stránce jí ale mnohé chybí, takže pokud chcete s Gaarderem začít, určitě raději sáhněte po jiném díle. Jestli ho máte rádi už teď, není čeho se bát, knížku si s radostí přečtěte. Mně knížka předala pár smířlivých a pokorných myšlenek vůči křesťanství a hlavně pár nápadů na vlastní adventní kalendář. Určitě jsem si ji ráda přečetla, začala jsem se těšit na Vánoce, ale podruhé se k ní asi nevrátím.