neděle 5. října 2014

1q84: kniha 1 a 2 - haruki murakami

literaryminded.com
Uvědomila jsem si, že někdy není jen na škodu psát recenze s odestupem, který mi umožňuje mírné vystřízlivění z knihy a větší prostor ke srovnání s dalšími díly, které jsem od onoho autora četla. Z prvotního nadšení z nového Murakamiho, kterého jsem zase hltala asi tak, jako talíř mých oblíbených brynzových halušek, jsem se probrala s uznáním dobré knihy, která ale příliš nepřekvapila a mnoho mi nepřinesla.
Můj příběh s Murakamim začal setkáním s Kafkou na pobřeží, kdy jsem se do jeho stylu zamilovala a propadla jsem magickému realismu. Jasné! Mít tak trochu jiný svět a v něm si žít ten svůj knižní příběh  je přeci paráda. Obecně mě baví víc světy, které s tím naším mají něco společného, než krásné, ale mně vzdálené Středozemě a Zeměplochy. Následoval Konec světa and Hard-boiled Wonderland, ve kterém mě zarazilo, jak se Kafkovi podobal, téměř se mu vyrovnal a opravdu mě bavil. Afterdark, Norské dřevo a další se mi líbily, ale hlubší dojem ve mně nezanechaly.
V 1Q84 se opakuje koncept dvou vzdáleně se prolínajících příběhů, který se mi velmi zamlouvá a mám ho opravdu ráda. Na druhou stranu už mě trochu unavuje, nepřekvapuje a vím, že s plynoucími stránkami se začnou ony dva příběhy nějakým způsobem prolínat. Stejně tak je Murakami stále stejně popisný, ale bez toho, aby to čtenáře nudilo. Vy prostě při čtení chcete každý detail toho pozměněného světa vidět!
Kamarádka mě vyděsila tím, že na ni Murakami působí trochu jak Coelho. Následně mi to objasnila tím, že si od něj člověk přečte jednu knihu a v těch dalších nachází věci podobné, až stejné. S čímž musím souhlasit. Na druhou stranu je jeho řemeslné zpracování knih tak perfektní, že se do nich zas a znovu vrhám s nadšením a něčemu jinému než knize jsem schopná se věnovat zase až po poslední stránce.
Příběh 1Q84 je rozhodně poutavý - Little People vyvolávají dost otázek a já jsem skutečně zvědavá, co se z nich v knize 3 ještě vyvrbí. Myslím si, že je zajímavě postavený a nenechává mě na pochybách o tom, že Murakamiho stojí za to číst.
Obě hlavní postavy jsou také zajímavě vykreslné - možná jsou s ohledem ke svému věku poněkud nedospělé, ale i to mi vyhovuje. Nevěřím totiž, že si každý dospělý připadá dospěle a přijde mi to tak v pořádku. Máme snad nárok na nejistotu a nedospělost v každém věku, ne? Mně se více líbila linka Aomame, mladé ženy rozumějící tajům lidského těla, ale ta o Tengovi, spisovateli a učiteli matematiky, mi také nepřišla k zahození. Já sama si v něčem Murakamiho představuji jako Tenga.
Výrazným prvkem knihy je náhled do problematiky sekt a jiných specifických skupin s pevně danými pravidly. Vše je popisné a nehodnotící. Moc si toho vážím, líbí se mi, že v knize vidím pohled z mnoha stran a hodnocení, pokud se k nějakému chci uchylovat, je čistě na mně. Mám tento koncept mnohem raději, než jakékoliv poučování, nejen v knihách.
 Z mého pohledu 1Q84 rozhodně zasluhuje vaši pozornost. Myslím, že svou kvalitou dýchá na paty mému nejoblíběnějšímu kafkovskému kousku, tak doufám, že se tento náhled po knize 3 nezmění.

Žádné komentáře:

Okomentovat