sobota 21. března 2015

paměti imaginárního kamaráda - matthew dicks

Ten, kdo stojí v koutě, Podivný případ se psem, Projekt manželka - mám pocit, že je v knížkách, které jsem poslední dobou četla, přeautistováno a přeaspergrováno. Proto jsem se do Imaginárního kamaráda na první pohled nezamilovala. Další kluk s poruchou autistického spektra - to snad ne! Ale netřeba dělat ukvapené závěry, že?
Zdroj: kosmas.cz

Název: Paměti imaginárního kamaráda
Autor: Matthew Dicks
Nakladatelství: Argo
Rok vydání originálu: 2012
1. vydání překladu: 2014
Překlad: Dominika Křesťanová
Počet stran: 316

Někdy mám pocit, že je dostatečně náročné napsat dostatečně věrohodnou postavu s běžnými myšlenkovými pochody. A vhled do mysli někoho s psychickou poruchou chce opravdu zdatného spisovatele s přehldem o dané problematice. Matthew Dicks se toho zhostil výborně! Příběh totiž není vyprávěn z pohledu samotného chlapce s jiným uvažováním - Maxem, nýbrž jeho imaginárním kamarádem Budem. Bod za nápad! Tento pohled dává knížce laskavost a hlavně kromobyčejné přátelství a také srozumitelnost - autistického Maxe pozorujeme pořád částečně zvenčí. Je to výborný nápad - navíc nabádá k úvahám nad tím, jak moc je to, co se děje u nás v hlavě, skutečné. Měli jste někdy imaginárního kamaráda? Věřím tomu, že po přečtení knížky byste takového Buda chtěli mít.

K imaginárnímu kamarádovi mám i jednu výhradu. Podle popisu má být Budo o dost starší, než Max. Nicméně jeho vyjadřování je právě na úrovni Maxe. Do určité míry to dává smysl - Budo je součástí Maxovy mysli. Na druhou stranu se dle svých slov má učit rychleji než Max, tudíž bych očekávala, že i jeho vyjadřování bude komplikovanější a méně dětské.


Kniha má samozřejmě svou dějovou linku. Je vypravována mile, naivně a laskavě. Ale co si budeme povídat - s napětím a překvapením se v knížce moc nepotkáte. Ani to ale nebrání velmi dobré čtivosti.

Konec knížky je dojemný a trochu smutný. Nejsem si jistá, jestli bych si zrovna takový konec přála, ale celkový pocit z knížky mi ukončení nezkazilo. Hrálo dost na city a jednu část závěru bych raději ponechala na fantazii a víře čtenáře, mírně otevřený konec se mi většinou líbí více.

V konečném souhrnu musím Paměti ocenit - povedly se a ve své kategorii knih s jinými hrdiny stojí vysoko na žebříčku díky krásnému přátelství a dobrému vypravěči. Chcete-li knížku této kategorie, určitě je pro vás Imaginární kamarád ten pravý. Výhrady jsem ke knize měla, ale slabost pro laskavé příběhy rozhodně převážila mé hodnocení ke spokojenosti.

Baví vás knížky s trochu jinými hrdiny? Kterou máte nejradši?

4 komentáře:

  1. Už jsem o ní slyšela - vesměs podobné názory. Myslela jsem, že by to mohlo trochu připomínat Růži pro Algernon, ale asi těžko...:) Hezká recenze!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži pro Algernon mi to moc nepřipomnělo -Paměti neřeší tak závažná témata a neměly na mě zdaleka tak silný dopad.

      Jsem moc ráda, že se ti recenze líbila. =)

      Vymazat
  2. Jak to děláš, že tak lehce a stručně dokážeš vyjádřit vše podstatné?! :) O knížce už jsem párkrát přemýšlela, tak doufám, že se k ní brzy dostanu, protože by se mi mohla líbit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně lehce a stručně? Přiznám se, že zrovna o téhle recenzi jsem nebyla nijak hluboce přesvědčená, jsem tedy obzvlášť ráda, že se líbila.

      Myslím, že by tě Paměti mohly zaujmout - nečekej od nich nic převratného, ale věř tomu, že budou pěkné. =)

      Vymazat