středa 31. prosince 2014

letošní vánoční, novoroční a knižní

Mám radost, že je sníh. V noci je zase červená tma, po venku chodím s červenými tvářemi a zachumlaná do všeho, co najdu. Mám chuť obejmout Ježíška za to, že mi letos přinesl teplou vlněnou čepici, ve které je mi dobře. Procházím se schovaná do sebe a přitom otevřeně nasávám zimní atmosféru. Doma se spokojeně dívám z okna na zasněžený Ještěd, tady v Brně se prolévám jedním horkým čajem za druhým, nahřívám se u topení a mám na sobě troje ponožky, dvě trička a mikinu.

Jsem jarní člověk. Ale teď jsem na chvíli člověk zimní, protože pravá zima už dlouho nebyla a mně se stýskalo. A také vím, že po zimě přijde to pravé jaro, kdy zase bude vonět každý keř, kolem kterého projdu. Jupí!

Ale zpět k přítomnosti. Vánoce! Připadala jsem si letos jako malé dítě. Musely mi úplně stejně svítit oči.


Mám ráda ten kouzelný večer, kdy všichni společně sedíme, smějeme se, hádáme, co kdo má v jakém dárku a jsme jednoduše spolu. Na fotce si račte prohlédnout náš (letos) živý stromeček elegantně zasazený v zeláku. Čert vem všechny stojánky, u nás to byl odjakživa zelák! V pozadí se nezapomeňte pokochat částí zbrusu nové knihovny. Pastva pro oči. Navíc Vánoce a knížky, to jde dohromady.

Mě pod stromečkem čekaly tyto tři krasavice.



Ten, kdo stojí v koutě byla hitem spíše těch minulých Vánoc. Však měl také náš milý pan knihkupec co dělat, aby tu knížku sehnal. Jsem nakonec moc ráda, že ji mám doma. Čekala jsem od ní hodně. To jsem také dostala, ovšem myslela jsem, že najdu příběh trochu bližší mé nátuře. Však vám o svých dojmech zanedlouho povyprávím.

Tygr ve studni je poslední z těch, které jsem si chtěla pořídit od Philipa Pullmana. Na seznamu mých knižních přání visela pěkně dlouho. Náš milý pan knihkupec neselhal ani tentokrát a já se můžu radovat z celé trilogie (ano, já vím, je to tetralogie, ale mně se Cínová princezna nelíbila) o Sally Lockhartové.

Zeď je skvělá obrázková kniha od mého milovaného Petra Síse. Jsem s ním možná poslední  dobou poněkud otravná, ale mě jeho knihy skutečně nadchly. Všechny jsem si zatím jen půjčovala z knihovny, v dětském oddělení si mě už asi musí pamatovat, tato je první ryze moje. Hurá! Volejte sláva a tři dny se radujte. Zeď aneb jak jsem vyrůstal za železnou oponou je milá obrázková kniha s hlubším poselstvím a historickým svědectvím. Je drobně naivní, ale je třeba si ji zařadit do kategorie pro dětské čtenáře, jimž je primárně určena, čímž je tento drobný neduh opraven. Také se o ní někdy v příštím roce více rozepíšu.



Dalším ne úplně knižním, ale obsahově výjimečným dárkem, byl Klobouk na pařezu. Znáte ho? Jde o časopis, do kterého může každý přispět svým ručně psaným a malovaným článkem. Požadavky pro uveřejnění článku jsou radost a záměr nakrmit ten kousek dětské duše, který v sobě každý máme. Mix autorů a veselí z něj přímo sálá a každý u nás doma si v něm našel trochu pro sebe.


klobouknaparezu.cz

 Ze stejného nakladatelství pochází také můj diář na rok 2015. Tedy Koloběh. Bude mě provázet jarem, létem, podzimem a zimou spoustou obrázků, nápadů a veselým vyzněním. S Koloběhem snad budu více vnímat i ten každoroční koloběh.


Pokud ještě nemáte do čeho vepisovat svoje dennodenní poznámky, zkuste ho. Já se těším, až si k zítřejšímu 1. lednu připíšu, že si přeji krásný nový rok plný inspirace a pravidelných článků pro vás. A taky spoustu jiných pěkných věcí.



I vám ale přeji do nového roku spoustu dobrých knih, pevného zdraví, vrásek od smíchu a tetka inspirace, ať vám neustále sedí za krkem.

A na co se můžete do nového roku těšit tady? Mám pro vás přichystaných několik knižních výprav do dětství, ke kterým mě inspirovala moje dokončená sbírka Phillipa Pullmana. Taky se vám tu trochu zamyslím nad tím, jakým způsobem čtu, jestli čtu raději elektronicky nebo papírově a proč čtu některé knížky několikrát. A další plány určitě přijdou.

Co vy? Jak se u vás dařilo Ježíškovi s knižními dárky? Znáte něco z výše zmíněných? Co si přejete do příštího roku? A dáváte si předsevzetí? Co si tu do příštího roku přejete číst za články?

5 komentářů:

  1. Ten diář je moc hezký, ale mně by v něm nestačilo volné místo na písání :-)
    Charlieho mám moc ráda, ale asi jsem radši, že ho znám jen v originále a ne česky, je to takové miloučké čtení. A Klobouk na pařezu je super! Mám pocit, že jsem ho jednou měla v ruce, nejsem si jistá...!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám na delší vypisování deník a denní program nemám obvykle tak nabitý, aby se mi tam všechno nevešlo, takže mi vyhovuje. =) Ale už jsem taky narazila na den, kdy bych trochu více prostoru přivítala, to je pravda. Nicméně pořád ještě Koloběhem listuji a kochám se.=)
      Slyšela jsem, že Charlie je v originále dobrý a lehce čtivý. Mně se líbil, protože jsem si hrozně moc našla v osobnosti někoho, kdo pozoruje z kouta, je mi to velmi blízké. =)

      Vymazat
  2. Charlieho malé tajomstvá! Zonia approves! :D
    http://zoniaworld.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasně pozitivní článek, doufám, že se Ti všechna přání splní:) Velmi mě zaujal Klobouk na pařezu, jdu hledat další info:)

    OdpovědětVymazat
  4. Také přeji krásný Nový rok, moc milý článek a ten zelák je super. A ta kniovna!!! Ten, kdo stojí v koutě stojí doma v koutě knihovny a pořád nevím, zda se do něj pustit česky nebo si pořídit aj/nj verzi, protože je to lehčí :)

    OdpovědětVymazat