pondělí 17. listopadu 2014

proč ráda čtu

bohužel zapomenutý zdroj z deviantartu
Myslím, že stejně jako většina knihomolů, jsem nadšená do knížek již od chvíle, co jsem rozklíčovala posloupnost písmenek. Možná jsem knížkám propadla ještě dříve. To když nám je maminka a tatínek četli před spaním a my s bráchou, neutišitelná písklata, jsme je opravovali, když se pokusili příběh zkrátit, protože jim samotným se klížila víčka. Byli to Lady a Tramp, Tatínku, ta se ti povedla a tak dál.

A proč ráda čtu? Málokdy si tuto otázku pokládám. Ale teď jsem měla chuť se v ní porýpat.

 Jsem snílek. A ač si někdy vzdychám, ať už se mi sny naplní, vím, že ta snaha předtím a těšení se má své kouzlo. Nevděčnice totiž zapomínám, že kolikrát si žiju svůj sen. Samozřejmě je to krásné, ale nikdo při snění nezvažuje ty méně komfortní aspekty prožívání vysněné pohádky - pořád musíte doma uklidit, vstát z postele, když se vám nechce, překonávat se. Mám se teď velmi dobře. Jsem spokojená, dělám věci, které mě baví, škola se pro mě s bakalářkou stává výzvou, mám kolem sebe úžasné a inspirativní blízké. A přes to všechno potřebuji snít. Trochu se zmítám v tom, jaké mám cíle. Dost se mi mění. V malých cílích mám jasno, ty větší se mění tak často, že jsou to vskutku jen drobná zasnění. Ale ponořit se do světa, kde je všechno úplně jinak, představovat si sebe samou v podobných rolích, inspirovat se dokonalými postavami, nacházet v nich své vlastní chyby a vidět, jak je ony překonávají - to všechno je mi nezaměnitelným odpočinkem, poučením, inspirací.

Alice ze Třetího přání mě naučila nosit každou (nejen) náušnici jinou.

Postavy Josteina Gaardera mi připomínají, ať se nezapomínám divit.

Spisovatelé, jejichž knížky jsou pro mě až příliš náročné mě vyzývají k tomu, abych se posunula někam, kdy alespoň trochu z jejich myšlenek pochopím.

Neobvykle napsaný Dědeček mě inspiroval k pokusům hrát si se slovy.

Díky Fulghumovi vím, jak na limeriky.

Mám svého Tygra, protože mi Saroyan ukázal, jak na to.

Dovedu si jednu ze svých úzkostí pojmenovat jako neschopnost unést Nesnesitelnou lehkost bytí.


Zamilovala jsem si první republiku, protože během té žil ten nejfantastičtější sluha Saturnin a já si chci udělat svůj život natolik činorodý i bez jeho pomoci.

Nepřestanu toužit po tom, aby Bradavice skutečně existovaly a já se tam podívala. Nechápu, proč mi v mých jedenácti letech zapomněli poslat dopis!

 Jednou chci být hrdá a nad věcí jako Elizabeth z Pýchy a předsudku, svá jako Skeeter z Černobílého světa a hlavně - při tom všem nezapomenu na to, že jsem hlavně a především Pipi Dlouhá Punčocha.


 Mám ráda knížky, nechávám se jimi utvářet.

http://tatucya.com/2011/08/20/hoppipoppi/


Jak to máte se čtením vy? Byli jste častými návštěvníky knižních světů už od malička? Nebo jste prožili nějaký průlom? A v čem vás knihy inspirují?

2 komentáře:

  1. Jé, to byl super článek. :) Moc se mi líbila zvláště ta poslední část, kdy jis jmenovala důvody, proč miluješ knížky. V dost věcech se sama vidím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherný článek :) Přišlo mi skoro jako bych četla sama o sobě :)

    OdpovědětVymazat