jeden den - david nicholls

kosmas.cz

Měla jsem poslední dobou náladu na oddechové, nepříliš komplikované, milé a romantické knížky. Inu, povím vám, přečetla jsem si taky pěknou řádku blbostí, ale o těch až někdy jindy. Jeden den je totiž nejen romantická, ale i poměrně inteligentní kniha s příjemným humorem, zajímavými postavami, se kterými se dá ztotožnit a tedy je i lépe chápat. Možná, že jste o této knížce už nesčetněkrát četli, ale já bych do všech těch řádků, co jich po blozích je, ráda pár o Emmě a Dexovi přidala.

Hlavní postavy jsou Emma a Dex. Jejich vztah se ze začátku zdál být mileneckým, to když skončili po promoci u Emmy v posteli. Jenže pak se to celé nějak zvrhlo. Sebejistý a lehkovážný Dex se k přemýšlivé, trochu feministické a alternativní Emmě vlastně vůbec nehodí, tak se stanou velmi rychle ze skoro milenců přáteli.

Vždy po určité době se dostaneme k nějakému setkání Emmy a Dexe, případně nějaké jejich samostatné životní situaci, o zbylých částech jejich životů se dozvídáme jen z odkazů v rozhovorech, dopisech či jiných literárních formách. Je to záležitost nejspíš nutná, protože kniha zachycuje velmi dlouhé časové období. Trochu mě tenhle rys vypravování rozčiloval. Měla jsem pocit, že jsem z části příběhu, která byla jen zmíněna, zaslechla jen útržek, který jsem skoro neměla slyšet a nebo jsem pouze nahlédla klíčovou dírkou. Ale zároveň se mi to líbilo, protože jsem měla široké pole pro domýšlení si. Jako vše - má to svá pro a proti, takže záleží na vás, jak tyto rysy knížek snášíte.

 Vyprávění je plynulé, knihu jsem četla nadšeně a nic mě nerušilo. Nejvíc jsem si ale oblíbila hlavní postavy, obzvlášť Emmu. Je skvělá, ale odmítá si to připustit. Je mi to blízké, myslím, že v jejím malém sebevědomí a sebejistotě se leckterá může najít. Někdy postavy nenávidíte a říkáte si, ať se už konečně proberou, ale všechno je to vlastně v dobrém. Nejlepší na celé knize je ale její ústřední téma, vztah mezi Emmou a Dexem, kteří jsou vlastně na světě jeden pro druhého, ať už se nenávidí, milují nebo kolem sebe chodí jako kolem horké kaše. Myslím, že autorovi se povedlo vytvořit pěkný obrázek o vztahu. Dokázal to bez zbytečných klišé, sladkobolných scén a podobných pomocníků. Uvěřitelně a skutečně, protože takový vztah můžeme mít každý a zjistíme, že láska zdaleka není o velkých gestech, ale třeba i o vzdálené blízkosti.

Nejsem si jistá, jak moc se mi líbil konec knihy. Po čase jsem si uvědomila, že ten pro mě nebyl až tak důležitý. Možná jsem si ho prožila při čtení, ale teď už mám v hlavě z knihy jen to nejdůležitější a právě proto je dobré si tuhle knížku užít.

A jen tak mimochodem - film nebyl úplně k zahození. A ta knižní obálka je skvělá, baví mě obálky nakladatelství Argo.