pondělí 3. února 2014

lars von trier - nymfomanka, část I.

Uvědomila jsem si, že spoustu nedávných článků začínám slovy - vlastně se mi do toho vůbec nechtělo, nezajímalo mě to, ale nechala jsem se přesvědčit. A ne jinak tomu bylo i u Nymfomanky. Přesvědčit jsem se nechala a šla jsem do kina spíš s negativním očekáváním. Možná proto jsem byla bezprostředně po filmu spíš příjemně překvapená.
Nevím, jak moc jste byli zasaženi mediální masáží před Nymfomankou - několik provokujících ukázek, plakáty s herci v extázi... Měla jsem pocit, že se Nymfomanka před uvedením filmu do kin profilovala mnohem více jako erotický film bez smyslu. Realita byla mnohem zajímavější, měla obsah a věřte tomu nebo ne, byla také nebývale vtipná.
Na začátku filmu posloucháme déšť, sledujeme kapky, kaluže a starou cihlovou zeď. Výborně - jsme napjatí. Tohle je ta Nymfomanka? A co přijde teď? Začnou hrát Rammstein, ten déšť se mi zamlouval mnohem víc. Starý muž nalézá ženu na zemi, bere ji domů, dává jí čaj a ona začíná vyprávět svůj příběh. Její vyprávění a interpretace jejího chování se mísí se scénami, ve kterých její vyprávění vidíme naživo.
Erotické scény nejsou nic zvláštního - vždyť kdo dnes neviděl ve filmu nahá těla. Neměla jsem pocit, že by v tomhle směru byl film jiný, snad se lišil jen jejich frekvencí. Celé je to podané s jistou dávkou humoru, kdy si někdy nejste jisti, jak moc je která pasáž myšlena vážně. Například skupina dívek za doprovodu jednoho souzvuku odehraného na klavíru odříkávající "Mea vulva, mea maxima vulva,"k tomu není co dodat.
Většina vyprávění je oním starým mužem - posluchačem interpretována za pomoci Bachovy polyfonie, rybaření nebo třeba i Fibonacciho čísly. Když se na tohle dívám zpětně, moc smysl těchto přirovnání nechápu. Samozřejmě - ozvláštnila vyprávění, díky nim byl film lépe sledovatelný, příjemně rozkouskovaný a často také vtipnější. Jinak jsem ale nenalezla žádný význam krom toho, že vytvářela rámec. K ději děj a výpovědi nymfomanky, kterou bych považovala za nejzávažnější obsah, neměla žádný příspěvek.
Jedna pasáž, nazvaná Delirium, mi přišla asi nejnáročnější z celého filmu. Naturalismus zde není pouze vzobrazení sexu, ale dokonce i při loučení s někým blízkým. Jsem citlivka, tohle na mě bylo moc, nemusela bych se na to dívat. Na druhou stranu je v této části konečně opravdu poznat, že nymfomanka je především obětí své závislosti. Ve všech předchozích částech na mě ta závislost tolik nepůsobila. Neobyčejně sexuálně aktivní žena (až do nepředstavitelných čísel), pohled na různé sexuální experimenty, ale utrpení ze závislosti veškeré žádné. O tom se pouze mluvilo v onom rámci, na příbězích to nebylo až tak znát.
Druhou část jsem nakonec neviděla. Po prvním filmu jsem na ni byla zvědavá, ale nakonec jsem na ni nešla. To překvapení z filmu, od kterého jsem toho moc nečekala, vyprchalo. Jistě, nebylo to špatné, ale ne, nenadchlo mě to. Možná by toho v druhém filmu bylo víc z nymfomanky, až se na něj někdy podívám, třeba svůj dojem nějak přehodnotím. A pak přidám dojem z celku.

Žádné komentáře:

Okomentovat