čtvrtek 17. ledna 2013

drž mě pevně, miluj mě zlehka - robert fulghum


kosmas.cz

 Mám ráda tyto knížky 


Mám ráda výstižné ilustrace, stránky z tvrdého, tlustého, nažloutlého papíru a mezery v textu tam, kde se hodí. Fulghumovy romány jsou v tomhle dokonalé. Už zpracování Třetích přání bylo skvělé, takže se od Příběhů z tančírny Century dalo očekávat podobně dokonalé vizuální zpracování. Myslím, že k tomu ale přispívá i skutečnost, že knížky vydává nakladatelství Argo, které je dle mého, co se týče obálek, nepřekonatelné.

Na druhou stranu, ty happy-endy

Na druhou stranu jsem se nikdy nestala nadšencem do milostných příběhů s předem očekávatelným koncem. Přečetla jsem jich dost jenom proto, abych je hned všechny zapomněla. Co můžu čekat jiného u knihy s takovýmhle názvem? Nezklamala mě. Přinesla přesně to, co jsem očekávala - jednoduchý, předem očekávatelný příběh opletený spoustou myšlenek, citátů výstižných jak facka a také sladkobolných klišé. Ale Fulghum všechno tohle umí!

Pokud je mi smutno, sahám po jeho Mateřské školce a nebo jiné sbírce fejetonů. Když mám období nicnedělání, otevřu náhodnou stranu Třetího přání a mám chuť vyvést nějakou skopičinu a užívat si každý den. Na tom všem je poznat, že všechna ta klišé mají v jeho knihách svou funkci a neznechucují mě. Naopak. Užívám si to, že se mi v něčem i líbí.

Mám chuť si jít zatancovat

Celý děj se odehrává vpodstatě jenom v tančírně Century. Ta má své stálé osazenstvo - nočního hlídače, dohazovačku - barmanku,  dveřníka, návštěvníky, kteří tam téměř zapustí kořeny, protože cítí že tam nacházejí něco, co jim chybí. Třeba právník Aristo, který ve své praxi narazil na zeď a rozhodl se pro změnu nebo novinářka Marisol, která má psát reportáž o tanečnících, ale zrovna v Seattleské tančírně se jí zalíbí nejvíc a těžko odolává tomu odhodit svou práci pro chvíli za hlavu a tančit. Každý s těchto a dalších lidí má nějaký svůj příběh, jehož část se odehraje zrovna v tančírně a my máme možnost do něj nahlédnout.
Tahle knížka je příjemným čtením na jedno odpoledne. Dokonce vám z ní v hlavě něco i zůstane. Trochu scuknutých myšlenek je tam spousta a nejspíš se v nějaké najdete a třeba vás to někam posune. Kupříkladu k tomu, že otevřete nějaké dveře, protože zjistíte, že nemusí být zamčené.

Žádné komentáře:

Okomentovat