středa 13. června 2012

kniha, co učiní jednu z vašich hodin nezapomenutelnou

Michael Cunningham - Hodiny

 

Tři dámy a smrt

Hodiny pro mě byla velmi dobrá kniha vyprávějící o smrti, která obchází kolem tří žen.
První z nich je Virginie Woolfová, která právě píše román Paní Dallowayová. Je to žena velmi chytrá, ale nevyrovnaná.
Druhá je Laura Brownová, mladá těhotná žena, matka jednoho syna, která je uvězněna do stereotypů, protože stále zůstává doma s dítětem. Tento den připravuje narozeninovou oslavu pro svého manžela a čte Paní Dallowayovou.
Třetí z nich je Clarissa, lesba, majitelka nakladatelství, co připravuje oslavu pro svého dávného přítele Richarda, který je těžce nemocný a má dnes získat cenu za svou poezii.
Všechny tři dámy během jednoho obyčejného dne uvažují nad životem a jeho výjimečností a nebo překračují velmi tenkou linii a pohrávají si s myšlenkami na smrt.

Do nejmenšího detailu

Každý okamžik dne, každý prožitek, i jediný pohled, je rozepsán s důkladností, se kterou na své jednání jen málokdy pohlížíme. Každý detail má svou důležitost a třebaže se někdy odehrává ve zcela běžné hodině života, má své okolnosti, příčiny, důsledky, vyvolané dojmy.
Celá kniha je působivým popisem dne, myšlenek, jevů. Jen máloco je ale odosobněné, do všeho autor vkládá subjektivní postoj postav. Možná je to proto, že jsou všechny tři hrdinky ženy a tak vnímají své okolí citověji.
Snad každé místo a člověk má v této knize svůj pach, dovedli byste mu přisoudit barvu a položení hlasu. I přes velkou popisnost knihy má ale každé opsané smítko prachu své místo, význam a kniha se nečte špatně.

A pointa?

Když jsem si o této knize něco zjišťovala před jejím přečtením, často jsem narážela na kometnáře, které knize vytýkaly, že v nic nevyústí. Já jsem si ale vyústění našla. Jednak v myšlence smrti a jedinečnosti okamžiku, kterou jsem knize přisoudila a za druhé v samotných úvahách, které ve čtenáři kniha podnítí. Dle mého názoru je právě toto nejdůležitějším přínosem dobrých knih - dovedou vás donutit přemýšlet.
Já sama jsem si našla i jedno překvapení dějové, ale o to přeci ani tolik nejde. Kniha popisuje den tří žen - váš den také vždy končí nějakou pointou, něčím
překvapivým? Ne, odpovím si za vás.
Tento příběh je kromě smrti samozřejmě především o životě. Možná si teď protiřečím s ohledem k úvodu tohoto článku, ale jde o pojmy tak provázané, že tento protimluv snad nikoho neurazí.
Ráda bych na konec položila jednu otázku a zároveň bych si na ni také s radostí odpověděla. Přemýšleli jste někdy vážně o sebevraždě?
Já ne, vždy mi i ve chvílích největšího smutku přišel život dostatečně výjimečný. Protože on jedinečný a neopakovatelný je.

3 komentáře:

  1. Já jsem z téhle knihy byla trochu zklamaná. Mám dojem, že z námětu šlo vytřískat víc...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasné. Možné to je. Mně ta kniha sedla do nálady. Akorát jsem z ní pak pár dní neměla zrovna dobrou náladu. Ale hlavně jsem od toho nic moc nečekala, to vždycky udělá dost.

      Vymazat
    2. Právě, já čekala až moc.

      Vymazat