paměti imaginárního kamaráda - matthew dicks

Ten, kdo stojí v koutě, Podivný případ se psem, Projekt manželka - mám pocit, že je v knížkách, které jsem poslední dobou četla, přeautistováno a přeaspergrováno. Proto jsem se do Imaginárního kamaráda na první pohled nezamilovala. Další kluk s poruchou autistického spektra - to snad ne! Ale netřeba dělat ukvapené závěry, že?

Zdroj: kosmas.cz

Název: Paměti imaginárního kamaráda
Autor: Matthew Dicks
Nakladatelství: Argo
Rok vydání originálu: 2012
1. vydání překladu: 2014
Překlad: Dominika Křesťanová
Počet stran: 316

Někdy mám pocit, že je dostatečně náročné napsat dostatečně věrohodnou postavu s běžnými myšlenkovými pochody. A vhled do mysli někoho s psychickou poruchou chce opravdu zdatného spisovatele s přehldem o dané problematice. Matthew Dicks se toho zhostil výborně! Příběh totiž není vyprávěn z pohledu samotného chlapce s jiným uvažováním - Maxem, nýbrž jeho imaginárním kamarádem Budem. Bod za nápad! Tento pohled dává knížce laskavost a hlavně kromobyčejné přátelství a také srozumitelnost - autistického Maxe pozorujeme pořád částečně zvenčí. Je to výborný nápad - navíc nabádá k úvahám nad tím, jak moc je to, co se děje u nás v hlavě, skutečné. Měli jste někdy imaginárního kamaráda? Věřím tomu, že po přečtení knížky byste takového Buda chtěli mít.

K imaginárnímu kamarádovi mám i jednu výhradu. Podle popisu má být Budo o dost starší, než Max. Nicméně jeho vyjadřování je právě na úrovni Maxe. Do určité míry to dává smysl - Budo je součástí Maxovy mysli. Na druhou stranu se dle svých slov má učit rychleji než Max, tudíž bych očekávala, že i jeho vyjadřování bude komplikovanější a méně dětské.

Kniha má samozřejmě svou dějovou linku. Je vypravována mile, naivně a laskavě. Ale co si budeme povídat - s napětím a překvapením se v knížce moc nepotkáte. Ani to ale nebrání velmi dobré čtivosti.

Konec knížky je dojemný a trochu smutný. Nejsem si jistá, jestli bych si zrovna takový konec přála, ale celkový pocit z knížky mi ukončení nezkazilo. Hrálo dost na city a jednu část závěru bych raději ponechala na fantazii a víře čtenáře, mírně otevřený konec se mi většinou líbí více.

V konečném souhrnu musím Paměti ocenit - povedly se a ve své kategorii knih s jinými hrdiny stojí vysoko na žebříčku díky krásnému přátelství a dobrému vypravěči. Chcete-li knížku této kategorie, určitě je pro vás Imaginární kamarád ten pravý. Výhrady jsem ke knize měla, ale slabost pro laskavé příběhy rozhodně převážila mé hodnocení ke spokojenosti.

Baví vás knížky s trochu jinými hrdiny? Kterou máte nejradši?