úterý 31. července 2012

kniha, která mě změnila - 30 day book challenge

Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí

kosmas.cz
Opět bych mohl vybírat z mnoha knih a mnoha způsobů, jakým mě kniha měnila. Tato změna je ale z těch novějších (počítám, že jsem ji četla asi před třemi lety), a tak mi přijde víc k věci, když se o ní zmíním. Navíc jsem se tu teď v několika tématech hrabala dětskými knížkami, a tak nebude ke škodě se posunout trochu jinam. Trochu hodně jinam.
Kunderu považuji za jednoho z nejlepších českých autorů. Je pro mě jednou z motivací, proč se naučit pořádně francouzsky a jako návnada mi už pěknou dobu stojí v knihovničce jeho L'Ignorance, u níž to s českým překladem nijak růžově nevypadá. Stačí si uvědomit, jak dlouho trvalo, než byla u nás vydána Nesnesitelná lehkost bytí. Právě o té chci mluvit, tak se vydáme k věci.
Kniha je o kýči, o lehkosti života, kdy vlastně o nic nejde a to nás ubíjí. Je to také krásně podaná pornografie.
Ten poslední bod je pro mě právě ten, který mě nějakým způsobem (hlavně tedy v oblasti čtenářské) změnil. Nemívala jsem erotické scény v knihách moc ráda, nějakým zvláštním způsobem jsem se u nich styděla. Možná by bylo přesnější říci, že bych nebyla ochotná přiznat, že právě čtu pasáž knihy, která je o sexu.
Při čtení Nesnesitelné lehkosti bytí mi veškeré erotické scény přišly tak přirozené, popisované s jasnou samozřejmostí, že jsem je začala vnímat zcela jinak. Jejich samozřejmý popis mi je učinil přirozenými, umožnil mi číst je a brát je jako mně vlastní. Navíc jsem schopná o sexu bez potíží mluvit.
Nevím, jestli za to mohlo toto dílo nebo shoda náhod. Alespoň minimálním naťuknutím mi ale přečtení muselo být.
Tím samozřejmě nechci opomíjet i další důležitou, snad ještě důležitější složku knihy, a to její filozofické vyznění, úvahy. Ty mě uchvátily, nadchly, zároveň mi z nich bylo smutno, ale nezměnily mě, alespoň ne tak, že bych si to uvědomovala. (protože každá kniha v nás něco zanechá)
Nesnesitelná lehkost bytí je těžká kniha, ale krásně těžká! I když něco zlehčí vtipem a mluví o lehkosti...

pondělí 30. července 2012

kniha, kterou mám ráda, ale stydím se, když to mám říct

Jacqueline Wilsonová - Půlnoc

databazeknih.cz
Nejsem velkým zastáncem červené knihovny a knížek pro dospívající holky. Přiznávám se, že jsem si obdobím, kdy jsem četla Lenku Lanczovou a předtím právě Jacqueline Wilsonovou, prošla. Má to něco do sebe, ale na druhou stranu jsou jedna knížka jak druhá a moc si z nich člověk neodnese.
Jedna jediná, která mi uvízla v paměti a dokonce i v knihovničce je z této doby Půlnoc. Přijde mi totiž v kontextu díla Jacqueline Wilsonové něčím odlišná.
Vypráví o dívčině Violet, která si zamiluje díla Caspera Dreama o vílách. Jsou to dětské knížky, ale ona je má ráda i když je starší. Jsou pro ni totiž synonymem naplnění snů. Sama si i víly ušije, píše každý den autorovi knížek dopis, který ukládá do krabice. Jako malé jí totiž Casper odepsal a ona si ho velmi idealizuje a dopisy jsou pro ni jako deník.
Vyrovnává se s podivným chováním jejího bratra, kamarádky Jasmine a podobně.
Nakonec nachází odvahu pro vlastní sny, co nebudou patřit jen vílám.
Knížka je velmi mile napsaná a mám dojem, že starší čtenáře asi nezaujme. Já si ji ale pamatuji tokovou, jaká na mě udělala dojem a jen tak ji z hlavy nevypustím.

neděle 29. července 2012

nejkratší kniha, co jsem přečetla - 30 day book challenge

Zdeněk Svěrák - Tatínku, ta se ti povedla

bux.cz
Marně jsem přemýšlela a pak jsem vybrala svou oblíbenou dětskou knížku, která je rozsahem menší než malá. Ale přitom je moc pěkná.
Je zkrátka o tom ,že má tatínek dětem vyprávět pohádku a zcela nemá tušení jak na to. Zkouší se postupně učit od maminky, chce dětem číst z knížek, ale vše je marné.
Až nakonec nalezne pomoc na kouzelném Kozákově.

Knížka je to moc pěkná, vypráví o tom, jak se naučit používat fantazii. Navíc je doplněná krásnými ilustracemi Adolfa Borna!

pátek 27. července 2012

nejdelší kniha, co jsem přečetla - 30 day book challenge

Susanna Clarková - Jonathan Strange a pan Norrel

kosmas.cz
Nejsem si jistá, která z přečtených knih byla nejdelší. Hlavně to nemohu posuzovat jen podle počtu stránek, protože písmenka jsou různě velká, stránky rozdílně rozsáhlé a ještě je spousta dalších faktorů. Tato kniha pro mě byla ale nejdelší z toho důvodu, že mě moc nebavila, a tak jsem měla problém se do ní začíst. A to je u té spousty stránek problematické. Navíc jsou tam velmi malá písmenka.
Jde o viktoriánský román, je v něm trocha kouzel, pár elfů, trochu záhad, ale je to příšerně roztahané. Možná nejsem dobrý čtenář, ale tohle bylo opravdu dlouhých 700 stránek.

Na druhou stranu mám ráda poznámky pod čarou, kterých jsem si tu užila a kniha má moc pěkný přebal a obrázky. A je tam pár světlých částí, které se četly pěkně a navíc byl pěkně vyřešený konec.

středa 25. července 2012

kniha, kterou jsem přečetla jako první - 30 day book challenge

Eliška a táta Král - Hana Doskočilová

arara.cz
Šla jsem o rok později do školy, a tak jsem uměla číst už před nástupem do první třídy. Eliška byla první knížka, kterou jsem si přečetla úplně sama. V první třídě jsem pak už nadšeně četla trochu rozsáhlejší Pipi a Děti z Bullerbynu.
Eliška patří mezi knížky, co jsou prezentovány jako první čtení. Má tedy písmenka jako kobyly, spoustu obrázků a je to zkrátka moc pěkně vyvedená knížka. Je o malé holčičce, co žije s tátou, někdy má problémy s ušima, někdy se o ni starají až příliš starostlivé tety a ještě hledá tátovi nějakou maminku. A to je asi celé. Co byste od nějakých 60ti stránek chtěli?
Ale já tu knížku měla ráda. Zvlášť, když jsem ji sama četla!

A nevědomky jsem díky ní převezla paní učitelku u zápisu. Dávali mi tehdy obrázky, ať zkusím poznat, co je na nich za obrázky a já si tam fikaně přečetla názvy... Paní učitelka se mě ptala, jak jsem to všechno poznala, tak jsem jí řekla, jako kdyby byla úplně mimo, že jsem si to přeci přečetla, když je to tam napsané. A to všechno díky tomu, jak jsem se na Elišce naučila číst.

pondělí 23. července 2012

kniha, jejíž hlavní postavu bych si vzala - 30 day book challenge

Jane Austenová - Pýcha a předsudek

bux.cz
Konečně vám také ukážu něco z povinné školní četby, co jsem si zamilovala. Pýcha a předsudek je možná trochu červená knihovna, ale moc pěkná, úplně jiná než ta dnešní a velmi vtipná. Ano, Jane Austenová má úžasný nadhled nad knihu a skvělý humor. Nebudete nejspíš při čtení ležet smíchy na zemi, ale pobavíte se zcela bezpochyby.
A teď k té slibované postavě - pan Darcy. Neříkám, že bych si ho určitě vzala, ale pokud bych si měla z knih vybrat, tak nejspíš jeho. Je těžké takto vybírat, když jsem jedna z těch výjimek, která je se svým drahým protějškem spokojená. Ale i tak - ta Darcyho povaha! Ohromě mi imponuje. Darcy je náročný, potřebuje chytrou ženu, pěknou, trochu drzou, nesmí být uťáplá. A protože je náročný, tak mi to imponuje.
Navíc on sám je trochu odměřený, ironický, velmi chytrý a pokud má někoho rád, tak velmi.
Ale nemám ráda tuhle knihu jen díky Darcymu, kdo nečetl, ať to zkusí.

A mimochodem, opět musím pochválit filmové zpracování, které se povedlo!

sobota 21. července 2012

kniha, jejíž hlavní postava je mi nejvíc podobná - 30 day book challenge

Astrid Lindgrenová - Pipi Dlouhá Punčocha

kosmas.cz
Jsou lidé, kteří mají jako idoly zpěváky, herce, pro mě to od malička byly knižní postavy. A tak jsem se jim chtěla podobat. Málokdy se mi to povede, ale nejdále jsem se dostala u Pipi Dlouhé Punčochy. Myslím, že tuto dívčinu není potřeba představovat. Ať už ji znáte z knížky nebo z pěkného televizního seriálu, který i jako zaujatý knihomol musím pochválit (ale na knížku to nemá, to jen aby nedošlo k mýlce), jistě je vám jasné o koho jde.
A jak být jako Pipi Dlouhá Punčocha? Od přírody jsem vysoká, mám ráda barvy, a tak není oblečení daleko od Pipiiny strakatost, stačí každý den na chvíli zapojit fantazii a stanu se třeba píditelem. Jediné, co se mi nepovedlo, jsou pihy. Ty od přírody nemám takové, jaké bych si představovala a asi s tím nic neudělám. Ale zrzavá už jsem, přestože jsem si toto přání splnila až když jsem Pipi přerostla.
Nikdy ji ale asi nepřestanu mít ráda a nepřestanu se snažit podobat se jí. Je totiž pěkné zůstat tak trochu napořád dítětem, nemyslíte? Je radost divit se, radovat se a třeba si trochu průhledně zalhat, jen ať se pobavíte se svou fantazií.

čtvrtek 19. července 2012

kniha, která připomíná můj život - 30 day book challenge

Phillip Pullman -"trilogie" o Sally Lockhartové

daemon.cz
V posledním příspěvku ještě Pullmana nebylo dost, musím se o něm ještě zmínit. Mám obavy, že tentokrát jsem se s výběrem knihy trochu sekla. Velmi jsem si svůj život zidealizovala, hlavně svou povahu, a vlila jsem  se do hlavní hrdinky. Nu což, můj život ty knihy asi příliš nepřipomínají. Velmi jsem se ale ztotožnila se Sally, a tak jsem přesvědčila alespoň sama sebe, že přesně sem ty knihy patří.

daemon.cz
  Trilogie o Sally Lockhartové jsou díla, díky kterým se Phillip Pullman proslavil. Jejich děj se odehrává ve viktoriánské Anglii, jsou trochu zidealizovaná a využívají doby, do které jsou posazena, ale čtou se skvěle. Sally, mladá dívka se seznamuje s osazenstvem obchůdku mladého fotografa a v každém dílu řeší nějaký detektivní případ, který je ale s těmi, které jsou v jiných dílech, úzce propleten. Navíc se veškeré případy postav velmi silně osobně dotýkají a ony se s tím musí srovnat.
bux.cz
Sally je emancipovaná žena. Žije sama, založí si vlastní firmu, specializuje se na finanční poradenství a ještě dalšími způsoby, které vám tu nechci vyjmenovávat, abych neprozradila, co nemám, se vymyká tehdejší společnosti. Naštěstí má přátele, kteří nejsou konvencemi svázání stejně tak, jako ona.
Nejsem stejná jako Sally Lockhartová, její povaha mi je ale velmi sympatická a v mnoha ohledech bych se jí někdy chtěla vyrovnat.

Ještě musím dodat, že tato série vlastně není trilogií. Má čtyři díly, ale ve čtvrtém už hlavní hrdinkou není Sally a odehrává se s časovým odstupem, a tak jsem si ho nedokázala zamilovat. Série pro mě tedy zůstává trilogií.

úterý 17. července 2012

kniha od mého oblíbeného autora - 30 day book challenge

Phillip Pullman - trilogie Jeho Temné Esence

Opět jsem si  nebyla jistá, jak pojmout oblíbeného autora, jsem jen ráda, že autor této výzvy nepoužil slovo nejoblíbenějšího, protože bych před sebou měla velmi těžký výběr.
Tedy Phillip Pullman! Je to anglický autor píšící knihy hlavně pro mladší čtenáře, ale jejich hloubka neurazí ani čtenáře dospělého. Upřímně řečeno ve mně jeho knihy vzbuzují dojem, že nemají cílovou skupinu. Pro děti jsou možná až moc hluboké a pro dospělé jsou to někdy příliš dětská vypravování. Já jsem se v jeho příbězích ale našla.
Kromě jiného Pullman napsal fantasy trilogii Jeho Temné Esence. Nechci se příliš pouštět do podrobností příběhu, protože bych se tím dostávala na tenký led a mohla bych vám z obsahu prozradit něco, co jsem nechtěla. Nicméně máme v trilogii dva ústřední hrdiny, kteří jsou pro záchranu přátel a postupně i světa schopni bojovat i proti lidem, u kterých by je nenapadlo, že mohou být nepřáteli.
Jeho díla budí veliké pobouření v náboženských kruzích, protože se Pullman v nepříliš neprůhledných jinotajích naváží v knihách do církví, a tak vkládá do děl mnoho ze svých přesvědčení.
daemon.cz
Knihy jsou to velmi čtivé, překvapivé a za velké plus považuji velmi pěkné hlavní postavy, které si čtenář zamiluje.

wales.cz
Trilogie se u nás objevuje ve dvou překladech. Dle mého názoru je starší překlad povedenější, proto doporučuji spíše ten. Poznat se dá dle kýčovitých obálek a je vydaný nakladatelstvím Classic Books. Navíc se liší názvy. Jednotlivé díly se ve starším překladu jmenují Světla severu, Dokonalý nůž a Jantarový dalekohled, kdežto novější překlad nám je předkládá s názvy Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko.

sargo.pise.cz

kosmas.cz

Pod názvem Zlatý kompas nalezneme také film natočený dle prvního dílu trilogie. Já vám ale doporučuji knihy, film je znatelně slabší.









Dovolila bych si připojit sem jeden názor na toto Pullmanovo dílo. Je to v angličtině, ale nesmírně zajímavé. Ráda si čtu názory, které se liší od mých. Můžete se na to podívat tady.

pondělí 16. července 2012

kniha, která mi změnila život - 30 day book challenge

Erich Segal - Doktoři

e-trafika.cz
Přemýšlela jsem, jak pojmout knihu, která mi změnila život. Nejsem totiž přítelem velkých slov, a tak jsem si říkala, že to vezmu třeba podle jedné drobnosti. Byla jsem jako malá přesvědčená, že půjdu studovat medicínu. Velmi dlouho! Pak jsem si přečetla tuto knihu a začala jsem o tom silně pochybovat a postupem času to došlo tak daleko, že jsem se rozhodla, že ne a v září jdu na vysokou školu a medicína to není. Samozřejmě nebyli Doktoři jediným důvodem, proč si říci ne, ale jedno z mnoha nakopnutí jiným směrem určitě.


Doktoři ukazují život dvou lékařů - ženy a muže, dvou přátel z dětství. Ukazují ho ve všem dobrém i špatném. A jaký si z toho lze vyvodit závěr? Medicína je poslání a pokud o ní člověk není plně přesvědčený, nemá smysl to dělat. Alespoň já si to myslím.
Navíc se tato knížka pěkně čte. Je v ní tedy trochu toho klišé z červené knihovny, ale já jí to odpustila.

neděle 15. července 2012

kniha, ze které je mi špatně - 30 day book challenge

George Orwell - 1984

Myslím, že jsou knihy, které nemusím dlouze představovat. Jen pro případné neznalé jen jednou větou sdělím, že je to kniha zobrazující totalitu, jak jen si ji lze představit hroznou.
lacuna.org.uk

Mám tu knihu ráda, přijde mi výstižná, kvalitní, působivá. A protože je taková, tak mi po jejím dočtení bylo špatně. A stejně tak je mi z ní špatně, když zahlédnu něco z 1984 v reálném životě. Proč jsou sakra všude kamery? U nás už jsou i ve vlaku. Já nechci být pozorovaná. Nedělám nic špatného, ale to, jak je snadné dnes člověka sledovat mi přijde děsivé, velmi zneužitelné...
Ve všech těchto zdánlivých drobnostech vidím 1984 a není mi nejlépe.
Ale abych nebyla jen negativní, přečtěte si to! Je to vážně dobrá kniha.

sobota 14. července 2012

kniha, která mě děsí - 30 day book challenge

Stephen King - Osvícení

antikopava.cz
Nejsem moc hororový typ. Dost úspěšně se zvládám děsit díky své vlastní fantazii, tak ji v tomto směru moc necvičím knížkami.
Hororů jsem tedy pár přečetla, ale tento mě chytil nejvíce. Musela jsem kvůli němu zůstat do tří do rána vzhůru, abych věděla, jak dopadne.
Přiznám se, že se mnou nic moc nedělají krvavé knihy. Odkládám je, protože mi to přijde nechutné a nefunkční - nevyžívám se v tom, nebojím se toho, akorát je mi z toho zle.
 Příběhy, ve kterých je něco nevysvětlitelného, děsivého a člověk neví, co od toho čekat a vyvolává to strach jen tušením přítomnosti, jsou pro mě mnohem působivější. A to Osvícení rozhodně bylo!
Děsivá je už jen představa, že zavřete tři lidi na zimu do jedné budovy, ze které se nedostanou. Když je to navíc hotel, ve kterém probíhají podivné věci, tak už je to tuplem příšerné.
Ti lidé by se tam možná museli zbláznit i bez jakékoliv pomoci nadpřirozena.
Kdo se rád bojí, ať si to přečte, stojí to za to.
Já raději zůstanu u veselejšího čtení.

pátek 13. července 2012

kniha, ze které umím citovat - 30 day book challenge

Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě

Poezie vybízí k zapamatování si

bux.cz
Poezie není vždy můj šálek čaje. Našla jsem si oblibu ve dvou dílech - v díle Hrabětě a v Máji. Jinak si ráda otevřu namátkou knížku a jednu básničku si přečtu, ale číst poezii po knížkách bych nemohla.
A ano, poezie se lépe pamatuje, spíše člověku doslovně uvízne v hlavě.  Umím tedy citovat i z jedné knížky v próze, ale tu si nechám na jiný den, protože nejen v tom, je pro mě její význam.

Hrabětovy básničky

Hrabětovy básničky mám moc ráda. Nebývalo tomu tak vždycky, musela jsem do něj dorůst, až pak jsem v nich začla vidět frázování, smysl.
Někdy jsou neuspořádané, neučesané, ale jsou plné citu. Jakéhokoliv. A to na nich obdivuji.

Umím jednak Variaci na renesanční téma díky mistrovskému hudebnímu zpracování Vladimíra Mišíka. A pak si také pamatuji úryvky z mé oblíbené Romance.


Krasavec bílý měsíc
si strčil dva prsty do krku
Takový fešák A zvrací!
Úsměvy rady do života vyčichlé
pivo
smutek špiritus a saze z řas

Až skončí dotáhnu ho do postele

Vždyť celé noci nespí




Nebo třeba

Musím to dělat rychle
aby se to aspoň trochu podobalo
ohňostroji
závrati z milování
bílému úsměvu klaunů
něžným piruetám kormoránů divokých hus
blýskavému a vratkému kruhu
života

U Hrabětě mě mrzí, že někteří dobří umělci umírají tak mladí. 

čtvrtek 12. července 2012

má oblíbená YA kniha - 30 day book challenge

 Christopher Gray - Leonardův stín

Tak jsem z toho trochu osel

kosmas.cz
Musím se vám přiznat, že pořádně nevím, co to YA kniha je... Foneticky by z toho mohlo být oslí hýkání, což jsem vyhodnotila jako špatnou odpověď a od strýčka googla jsem se dozvěděla, že jsou to young adult books. A přiznám se vám, že z toho už jsem vůbec jelen!
Ale protože jsem mazaná jak liška, to aby těch zvířátek nebylo málo, tak jsem se zkrátka rozhodla to pojmout po svém. Představím vám tedy knížku, co není pro děti, ale není primárně určená ani dospělým.


Na návštěvě v malířském ateliéru

Chlapec Giacomo je sluhou velkého umělce Leonarda da Vinci. Velmi svého pána obdivuje a chce se od něj naučit umění. Leonardo pracuje na malbě poslední večeře a jeho zadavatel mu hrozí, že pokud nestihne malbu včas, bude ji muset udělat někdo jiný a Leonardo nedostane své peníze. Práce na malbě je časově velmi vyčerpávající, navíc umělec maluje na stěnu, která je velmi vlhká a práce nejde od ruky. Leonardovi dochází peníze a chlapec se snaží mu u kupčích shánět potřebné věci, seč může.
Celý příběh je vyprávěn očima chlapce, který krom sloužení Leonardovi hledá své rodiče a tajně doufá, že jeho otcem je Leonardo.

Zamlžené vzpomínky a dojem jasný jako dnes

Dnes už si těžko rovzpomínám na příběh, ale pamatuji si, že kniha byla tajemná, napínavá. Navíc vyprávěla o pěkném tématu a já si Leonarda začala představovat skoro tak, jak ho podal autor.
Navíc jsme knihu koupili za prá korun v Levných knihách a velmi mile nás překvapila. Dokonce je to jedna z mých oblíbených knížek!

středa 11. července 2012

jak jsem poslouchala anglické listy

Člověk z pevniny si dodává na důležitosti tím, že mluví, Angličan tím, že mlčí

Potřebovala jsem si něco vytvořit a ráda u jakékoliv tvůrčí činnosti poslouchám mluvené slovo. Nejsem velkým příznivcem audioknih, raději je čtu, ale někdy je to příjemná změna. Zvlášť pokud narazíte na knížku, ke které se audiozpracování hodí a ještě navíc se povede.
Na stránkách Českého rozhlasu jsem namátkou zvolila Čapkovy Anglické listy. Čapka si totiž velmi vážím, mám jeho díla ráda a žádný z jeho cestopisů jsem ještě neotevřela. Proč to tedy nezkusit?



Byla jsem nadšená! Nikdy bych od cestopisu nečekala takovou zábavu, možná trochu poučení, pár zajímavých postřehů a pěkných slov, ale to je tak všechno. Navíc mi zážitek zpříjemnil poslech, který textu dodával krásný výraz a mohla jsem se smát napodobení britské angličtiny, které by v psané podobě nejspíš nemělo takový efekt. Na druhou stranu jemi líto, že v mluveném slovu člověk nemůže vidět obrázky, na které Čapek čtenáře upozorňuje. Je to ale jen drobný střípek nedokonalosti.

Čapkovo pojetí cestopisu mi bylo velmi sympatické, protože se pouze nerozplýval nad krásami a památkami Anglie, velmi dával nahlížet do nitra cestovatele, které mi bylo dost blízké. Jsou lidé, kteří jsou v zahraničí nadšení od prvního dne. Já to mám, v případě, že odjíždím na delší dobu (třeba tři týdny, dobře, to jsem zažila jen jednou), opačně. Připadám si v té daleké zemi cizincem, osamělým ve svém jazyce, uvažování, zvycích. Podobný postup jsem viděla i na Čapkovi.

První dojmy popisuje s nepříliš velkým nadšením. Ulice mu připadají neosobní, šedé, Angličané jak chodící mrtvoly, domy jsou jeden jak druhý v každé ulici. Po nějaké době objevuje to, čeho si na Anglii může vážit a je nadšený možností chodit po trávnících, aniž by to bylo člověku zazlíváno.
"Tady není o člověku ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste..."
Velmi pěkně uvažuje i o některých možných důsledcích anglických zvláštností.
Na druhou stranu vyjadřuje smutek nad velikostí londýnských předměstí, v nichž je koncentrovaná chudoba v četnosti, v jaké ji ještě neviděl. Toto podivení se je pochopitelné, protože v době Čapkovy tvorby byl Londýn největším světovým městem a tak velká chudá předměstí nebyla k vidění.
V průběhu pobytu v Anglii Čapek postupně nachází pozitiva na Anglii, ale je na něm vidět, jak moc má rád Čechy a pevninskou Evropu a přes uzavřenost a neživost, nevášnivost Angličanů se nedovede přenést.

Pro každého, kdo někdy uvažoval, že by si rád přečetl nějaký cestopis, toto doporučuji jako první setkání, protože mě přímo nadchlo. Nevím jestli pro další cestopisy, ale pro ty Čapkovy nepochybně. A ještě k cestování také! Ještě že příští středu odjíždím.
  Čapkovým cestopisům navíc přidává tehdejší trochu odlišný svět a jeho poetické vyjadřování, bez obav se do toho pusťte!

kniha, ve které bych chtěla žít - 30 day book challenge

Enid Blyton - série Kouzelný strom

Vzhůru do pohádky

Možná je to trochu klišé, ale snad každý chtěl někdy žít v pohádce. A já zrovna v tomhle případě nemám namysli život jako ve vatičce, nýbrž pár pohádkových dobrodružství, která jsem si jako malá přála prožít.
Dětské příběhy v sobě mají spousty okouzlujících nápadů a mám dojem, že z nich nikdy zcela neodrostu. Sice je už nečtu (většinou, jsou výjimky), ale ráda si na ně vzpomenu.

Vzhůru na kouzelný strom

bux.cz
Tři děti Tom, Eva a Tereza se přestěhují na venkov a záhy objeví v lese Kouzelný strom. Na stromě bydlí mnoho zjaímavých tvorů, se kterými se děti spřátelí a společně podnikají výpravy na vrcholek stromu, kde čas od času přistávají různé země. Jsou děsivé, pěkné, podivné... Zkuste si představit svou ideální zemi a věřte tomu, že by na stromě určitě někdy přistála.

Vzhůru do představivosti

Tyto knížky mě uchvátily možností vymýšlet si, jaké země bych chtěla poznat já. Navíc mě fascinovala dobrodružství, která se v různorodých zemích dají prožít. Třeba když se zemí uletíte někam do neznáma. Život musí být pěkný, když se kolem vás stále něco mění a vy máte možnost to beztrestně zkoušet. A v tom jsou ty země, co přistávají v koruně, nepřekonatelné.

úterý 10. července 2012

kniha, která mě rozbrečí – 30 day book challenge


Je to pár let, co už u knížek nebrečím. Je mi z nich úzko, smutno nebo si jen stýskám, že už kniha skončila, ale slzy už většinou neroním. Když jsem byla mladší, stávalo se mi to častěji, a tak musím přiznat, že mě rozplakalo, když umřel Sirius Black, brečela jsem, když ve Stínu na severu zemřel Frederick a hodně jsem plakala u knihy Dívka s pomeranči od Josteina Gaardera.

Jostein Gaarder – Dívka s pomeranči

 

bux.cz
Jostein Gaarder píše knihy s filosofickým nádechem. Někdy s větším, třeba v případě Sofiina světa, kdy provádí čtenáře dějinami myšlení, a někdy s měnším, kdy něco málo z filosofie umně zabalí do příběhu. Jedním z takových děl je Dívka s pomeranči.
Patnáctiletý Georg žije se svou matkou a jejím přítelem. Jednoho dne objeví dlouhý dopis, vyprávění, co mu adresoval jeho vlastní otec těsně předtím, než zemřel. Povídá mu o tom, jak potkal dívku s pomeranči, jak se s ním potkává v době psaní dopisu a přečte si to jiný Georg – ne čtyřletý, ale mnohem starší. Uvažuje, kam se svět posune a předává Georgovi mnoho svých myšlenek.
Kniha je velmi silná a ukazuje nám krásný vztah otce a syna. Nevím už, co přesně mě na knize rozplakalo, ale není to kupodivu, protože Gaarder je výborný vypravěč a hledač zajímavých témat pro román.

pondělí 9. července 2012

kniha, která mě rozesměje – 30 day book challenge


Irena Dousková – Hrdý Budžes

 

kosmas.cz
Stejně jako mám mnoho oblíbených knih a vybrat jednu jedinou jsou muka, tak i představit jen jednu knihu, co mě rozesmívá je velmi těžké. Nakonec jsem se ale rozhodla pro jednu milou českou knížku, kterou jsem četla již nesčetněkrát a uchyluji se k ní ve chvílích, kdy je mi úzko.

Knihy o Helence Součkové u nás už znají spousty čtenářů, ale i tak si dovolím krátké shrnutí. Kniha je o malé dívence Helence, co žije se svými rodiči v komunistickém Ceskoslovensku. Vypráví o těžké době, ale je kouzelná ve schopnosti najít v ní něco pěkného a ze špatného si udělat srandu. Přijde mi, že čeští autoři se často obrací do nedávné historie a na její těžkosti staví úspěch své knihy. Někdy je toho až příliš a kniha na čtenáře dopadá právě díky kontextu a vzpomínkám na to, jak dobu prožívali oni. V této knize je ale téma využité pěkným způsobem, který historické události nijak extrémně nevykrádá.

 A něco málo k obsahu

Helenka je silnější děvče, navíc má rodiče herce, a tak nemá život zrovna jednoduchý. Přitom si ale dovede užívat spousty dětských radostí a to, co jiní nemají rádi, ji fascinuje. S dětskou bezelstností komentuje události okolo sebe, srandovně si je překrucuje a baví tím čtenáře. Jen pro pobavení a připomenutí těm, co knihu četli, bych ráda zmínila mou oblíbenou repliku, kdy Helenka tvrdí, že Olinka byla moc nemocná na srdce, a tak umřela. Je to proto, že když má někdo srdce, tak je to s ním špatný.

Nejen kniha je balzámem na smutek, ale doporučuji i divadelní zpracování v hlavní roli s Barborou Hrzánovou. A připravte si kapesníky, pokud máte ve zvyku brečet smíchy.

 

 

neděle 8. července 2012

sedm knižních smrtelných hříchů

Na blogu Ohany jsem narazila na pěkný článek, ve kterém poukazuje na to, jak knižní hříchy vnímá ona, pokládá k nim inspirující otázky. Dále vybízí k tomu, ať se i ostatní pokusí něco podobného sepsat, a tak si říkám proč ne. Obzvlášť, když mě téma tak zaujalo a při čtení jejího článku jsem si v hlavě vymýšlela, co bych tam asi tak psala já.
(tento zajímavý obrázek zde)

Pýcha

Pýcha občas zasáhne každého z nás. Na který přírůstek ve své knihovně jste nejpyšnejší?
 Mám dvě knihy, na které nedám dopustit a jednu celou sérii. Jednak je to úplně první české vydání Harryho Pottera. Myslím, že má totiž ze všech tří vydání nejhezčí přebal. Navíc je to má srdcová knížka, kterou jsem během druhé třídy přečetla dvanáctkrát.
Za druhé jsem ráda, že mám Famfrpál v průběhu věků, do kompletní harrypotterovské knihovničky mi tedy chybí jen Fantastická zvířata. Škoda, ale i za ten famfrpál jsem moc ráda.
Za třetí si vážím toho, že mám trilogii Jeho šerá hmota od Phillipa Pullmana (dnes překládané jako Jeho temné esence) ve starším překladu. Přebaly knih jsou sice ošklivé a kýčovité, ale překlad se mi líbí mnohem víc než u později vydaných knih.

Lakomství


Lakomství je mrcha. Já jsem co se týče mých miláčků hodně lakomá - nechci je nikomu půjčovat, protože mi je lidé potom poškodí nebo nevrátí a já bych za takovéhle věci nejradši vraždila. Jakou knihu byste nikdy nikomu nepůjčili, protože pro vás hodně znamená a nechcete o ni přijít?
 Knížky všeobecně nerada půjčuji. Už dost mi jich z knihovničky půjčením zmizelo. Ale nevybírám, co nepůjčím za knihy, nýbrž vybírám lidi.
A co bych určitě nepůjčila, tak to je můj deník, ale to se asi nepočítá.

Závist

Panebože já jsem občas tak strašně závistivá a žárlivá. Co se týče knižní závisti taky by se našla. Existuje něco, co vy závidíte ostatním lidem co se týče knižního světa? Ať už konkrétní knihu, celou jejich obrovskou sbírku nebo prostě jen čas nebo schopnost rychleji číst..

Závidím všem, co mají doma Fantastická zvířata. A taky bych tak moc chtěla mít v pokoji velikou knihovnu. Žel finanční prostředy jsou omezené. A ještě, já závistivec jeden, závidím všem, co umí psát kvalitní recenze! Jo, všichni jsou dobří a všechno mají, já se alespoň mám kam posouvat! A to berte prosím trochu z nadhledem.


Hněv

Hněvu a zloby je ve světě (i ve mě spousta). Co rozčiluje vás, co je relevantní ke knižnímu světu?

Rozčiluje mě, když má někdo knihu a nečte ji. Nevadí mi, když je knížka čtená - je asi normální, že se někdy po dvacátém čtení rozpadně vazba. Na druhou stranu se knihy nemají zbytečně ničit. A pálit!
Taky mě štve, kolik hloupostí vychází a vyšlo. Přitom je tolik knížek, které by si zasloužily dotisk!
A nemám moc ráda, když se předem dozvím jak knížka dopadne, případně omylem vidím film dříve, protože netuším, že existuje knižní předloha. Třeba jsem se takhle ochudila o dojem z Černobílého světa (který naštěstí i tak považuji asi za nejlepší knihu, co jsem letos přečetla).

Smilstvo


Tohle je velice zajímavý hřích. Co se smilstva týče, zajímalo by mě, kterou jednu knižní postavu (muže či ženu) byste z postele rozhodně nevykopli (případně s ním chtěli chodit a pusinkovat se někde za školou, pokud na opravdové smilstvo nemáte věk)?

Pan Darcy z Pýchy a předsudku má charakter, který mi velmi imponuje. Možná je to trochu nebezpečné, ale krásné. A navíc jde jen o knížku, tak proč si to nepřipustit?

Obžerství


Toho mám dost i ze života se svou ledničkou, ale co knihy? Trpíte knižním obžérstvím? Ať už co se týče nakupování, nebo čtení více knih najednou.
Na knižní obžerství se musím podívat ze tří různých úhlů pohledu. 
Za prvé - nakupování knih. Často chodím do Levných knih a tak si doplňuji knihovnu, jinak se ale držím. Neoplývám zrovna spoustou peněz a jsou důležitější věci, na které je potřebuji využít. Zatím jsem využívala hlavně poukázek ze školních olympiád, to byla paráda.
Za druhé - čtení více knih najednou. Ano, v tomto směru jsem hříšník. Někdy mám před sebou tolik zajímavých knih, že musím popadnout dvě na střídačku. A jindy dostanu v průběhu čtení chuť na něco jiného a dopadá to asi jako teď. Čtu čtyři knížky najednou.
Za třetí - neovladatelná chuť číst. Touto neřestí trpím obzvlášť v době, kdy musím krom čtení dělat něco jiného. Víte jaké bylo utrpení nechat všechno čtení ležet a učit se na maturitu?

Lenost

Ta je mým věčným problémem. Postihuje lenost i vás? Existují nějaké knihy, do kterých se vám prostě nechce, protože jsou příliš dlouhé nebo komplikované, a i když vám je všichni doporučují, ne a ne se donutit? Nebo nějaká kniha, kterou byste si i chtěli přečíst a čeká na vás na poličce, ale vždy ji přeskočíte a jdete k něčemu dalšímu? 
 I v tomto směru jsem veliký hříšník. Ale bývala jsem ještě větší. I když teď jsem možná ještě větší, ale nepociťuji to tolik, protože jsem uznala, že dobré knihy nemusí být jen poučné a plné hlubokých myšlenek. Mohou mě pouhopouze pobavit a i tak budou výtečné.
K lenosti se tedy možná ještě připojil alibismus, ale já si ho taktéž odpouštím.
A chystám se někdy na Bratry Karamazovy a Paní Dallowayovou, u kterých jsem zvědavá, jak je snesu a zda mě nadchnou.
Tolik k mým hříchům a vzhůru do pekel!!

má neoblíbená kniha - 30 day book challenge

Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera

Z povinné četby

Trochu mě mrzí, že jsem si vybrala knížku z povinné školní četby, protože je to první z tohoto (naštěstí velmi širokého) okruhu a zrovna ji stavím do nepříznivého světla. Ale nalezla jsem v knihách, co jsem musela načíst do školy, mnohé zábavné, inspirativní a třeba jsou i mezi mými oblíbenci. O Wertherovi to říct nemůžu.

Proti Goethovi žádná

Mám ráda Fausta, přestože jsem ho ještě nečetla, pouze jsem po něm neuváženě sáhla asi vr 13ti letech, kdy mě ještě nemohl zaujmout. něco málo mi z něj uvízlo v hlavě a vím, že mě tam zaujme spousta věcí, až si ho vskutku přečtu celého. Ale Wertherovi jsem na chuť prostě přijít nedokázala! Je to pěkně napsané, tklivé, působivé, člověk si tu situaci dovede velmi živě představit, ale já zkrátka nemohu číst o hlavní postavě, která mě bytostně rozčiluje!

Ten zatracený Werther

Je jedna lidská vlastnost, kterou opravud nemám ráda. Samá k ní někdy upadám a o to více mi možná vadí. Nemám ráda sebelítostivé postavy! Vůbec! je sice pěkné vidět, že naše utrpení je stejné jako utrpení knížních postav a tedy i autora. Ale topit se v tom?! To prosím ne.
Mám ráda knihy, které mě inspirují. Dle vět v učebnicích literatury i tato kniha po svém vydání inspirovala, ale tomu bych se já, s prominutím, vyhnula.

sobota 7. července 2012

má oblíbená kniha - 30 day book challenge

Robert Fulghum - Třetí přání

Krátce o mých oblíbených knihách

Zkoušela jsem si párkrát najít společného jmenovatele mých oblíbených knih a podařilo se mi ho nalézt při literárních seminářích ve škole. Já potřebuji, aby v knize, která mi velmi silně přiroste k srdci, byla ženská postava, co bude mít rysy, které na ní budu obdivovat. Proto by se v sáhodlouhém seznamu mých oblíbených knih objevila Pýcha a předsudek, trilogie o Sally Lockhartové a trilogie Jeho šerá hmota, Pipi Dlouhá Punčocha nebo Harry Potter (v tomto ohledu díky Hermioně, ve které jsem se jako malá částečně viděla).
Výrazná ženská postava s neobyčejnými vlastnostmi je tedy i ve Třetím přání a nejspíš díky ní jsem si tuto knihu (stejně tak jako její pokračování) zamilovala.


Seznamte se s Alicí a jejími přáteli

Tato kniha určitě nemá jen jednu hlavní hrdinku, jak by se z mého předchozího textu mohlo zdát. Ústřední postavy jsou tři. Za prvé Američan Max-Pol, lékař, co přestává vidět ve svém životě smysl a chystá se ho najít v cestování, za druhé starší Řek Alex a za třetí Alice - žena mnoha jmen, spousty nápadů, nespoutaná a originální.
Tito tři lidé se setkávají vzájemně, ale i s jinými lidmi, na různých místech zeměkoule a mezi všemi aktéry se vytváří zcela různorodé vztahy.
Možná Fulghum ukazuje v kolika různých podobách je kolem člověka láska, možná jen psal něco, co ho bavilo a co shodou okolností baví i mě. Každopádně se mu to povedlo a já do jeho stránek nahlížím vždy, když na mě padá splín.

A co mě na knize baví?

Třetí přání je pro mě kniha o různorodosti mezilidských vztahů, o lásce k cestování a o fascinujících koutech světa. Mám díky ní chuť dělat věci jinak a užívat si, co můžu. Pořádně jsem díky Alicině zájmu o umění objevila Moneta a mám chuť se někdy podívat na Krétu. Také si díky této knize připadám zase o trochu sebejistěji, když nosím každou naušnici jinou.
Ano, v tom je možná poklad této knihy - dodá vám sebejistotu, že vaše divnost a trhlé nápady jsou vlastně v pořádku a vy si je začnete o to více užívat.

pátek 6. července 2012

30 day book challenge

Poslední dobou jsem na knižních blozích vypozorovala, že se dost autorů zapojilo do akce, kterou spustila Kacennnka.


V průběhu 30ti dnů má autor každý den napsat komentář, recenzi, pár slov ke knížce, ke které má nějaký vztah, pro každý den je daný jiný.
Myslím, že se tím může dost přiblížit vkus autora čtenáři, který pak může vytušit jakého žánru budou knihy, o kterých bude autor na svém blogu psát.
A pro mě je to navíc něco, co mě donutí hodně psát, a tak se zlepšovat, protože toho není nikdy dost.
Zde je seznam výzev pro 30 dní.

~ Day 01: Oblíbená kniha
~ Day 02: Neoblíbená kniha
Day 03: Kniha, která tě rozesměje
Day 04: Kniha, který tě rozbrečí
Day 05: Kniha, ve které bys chtěl/a žít
Day 06: Oblíbená YA kniha
Day 07: Kniha, ze které umíš recitovat/ citovat
Day 08: Kniha, která tě děsí
Day 09: Kniha, ze které ti je špatně
Day 10: Kniha, která změnila tvůj život
Day 11: Kniha od tvého oblíbeného autora
Day 12: Kniha, která nejvíce připomíná tvůj život
~ Day 13: Kniha, jejíž hlavní postava je ti nejvíce podobná
Day 14: Kniha, jejíž hlavní postavu by sis chtěl/a vzít
~ Day 15: První kniha, kterou si přečetl/a jako dítě
Day 16: Nejdelší kniha, jako jsi kdy četl/a
Day 17: Nejkratší kniha, kterou jsi kdy četl/a
Day 18: Kniha, kterou máš rád/a, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
Day 19: Kniha, která tě změnila
Day 20: Knihu, kterou jsi nejvíc krát četl/a
Day 21: Oblíbená obrázková kniha z dětství
Day 22: Kniha, kterou se chystáš číst
~ Day 23: Kniha, o které říkáš, že jsi ji četl/a, ale není to pravda
~ Day 24: Kniha, ve které je tvá oblíbená scéna
Day 25: Oblíbená kniha, kterou jsi četl/a ve škole
Day 26: Oblíbená non-fikce
~ Day 27: Oblíbená fikce
Day 28: Kniha, kterou jsi naposledy četl/a
~ Day 29: Kniha, kterou právě čteš
Day 30: Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetl/a

Zítra začínám s pár slovy o mé oblíbené knize!