Zdroj: mdb.cz |
Celý příběh byl jako telenovela. Jeden muž mezi dvěma ženami, tajnosti, objevení, hysterické výstupy... Už ani nespočítám, kolik stmívaček tam bylo takových že se nějací dva začali líbat/svlékat/odhazovat oblečení zpoza onyxové stěny. Nepůsobilo to, byla to nuda, příběh zklamal na divadle snad ještě více, než v knize.
To, co se mi líbilo při čtení - atmosféra - se povedlo přenést do scény a kostýmů. Herci byli oblečeni opravdu pěkně a scéna nebyla špatná - snad jen pestrobarevné kulisy ukazující, kde se zrovna nacházíme, přesahovaly moji osobní hranici kýče. Ale jsem v tomto směru poměrně náročná - divadelní scény mám nejraději úplně minimalistické, tudíž to nedopadlo špatně.
lidovky.cz |
Z postav, které měly v knize něco do sebe se staly karikatury. Nejvíce to bylo vidět na Laníkovi. V knize působil skutečněji, na divadle až groteskně. Prosťoučký srab a prospěchář, mluvící nářečím a nešetřící sprostými slovy. Měl fungovat nejspíš jako komediální postava, na mě působil lacině. Z citlivé a trochu znuděné paničky Liesel jsem příliš často cítila hysterku. Líbilo se mi provedení Hany, která se vydařila i v knize. A na divadle ze své opravdovosti a požitkářství také mnoho neztratila.
Oproti knize je příběh drobně pozměněn - končí již v období Pražského jara. Tato změna mi nevadí, protože i s ní s druhá polovina představení nepříjemně vlekla. V první části mě rozčilovalo, jak se z pěkné čtivé knihy stala telenovela, ve druhé polovině jsem se mohla uzívat. Myslím si, že by představení neškodilo drobné zkrácení - 3 hodiny byly moc.
Přestože se na Skleněný pokoj všude vynořují pochvalné ohlasy, pro mě to bylo spíše zklamání. Jestli chcete tedy v Brně zajít na Skleněný pokoj, přečtěte si knížku a jděte si nasát atmosféru Tugendhatu, divadlu se raději vyhněte.
Četli jste Skleněný pokoj? Líbil se vám a lákal by vás na divadle nebo ve filmu?
Žádné komentáře:
Okomentovat