darda - irena dousková

zdroj: kosmas.cz

Začalo to Hrdým Budžesem, kterého miluji a když se potřebuji zasmát, vzpomenu si na Helenčino: "Jak má někdo srdce, tak je to s nim špatný." Oněgin byl Rusák mě baví doteď, protože jsem si gymplácká léta prožila, a tak mě i svět skrze tyhle oči zajímal. A teď tu máme Dardu, kde už se nebude říkat: "Horší nežli Rusák, je ten č**** Husák.", protože Helenka již dávno překročila práh dětství a Česká republika dala vale dobám komunismu. Je tu totiž krize středního věku a tu já jsem ještě nepotkala. Bude se mi to tedy i tak líbit? Pochopím humor Douskové v knize Darda?

Název: Darda
Autor: Irena Dousková
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2011

Počet stran: 196

Když se řekne český humor, představím si filmy, jako jsou Pelíšky, Občanský průkaz a Rok ďábla. Je to humor pořádně černý, ale já ho mám vážně ráda. Jediný, komu jsem nepřišla na chuť je Viewegh, který je pro mě až nechutně cynický a tudíž ho nesnesu s lehkostí, kterou by podle mého mělo čtení provázet. Z české knižní současnosti je pro mě synonymem českého humoru Irena Dousková. Její Helenka Součková pro mě nikdy nepřestane mít své kouzlo. Ovšem nebyla jsem si jistá, jestli tomu tak bude i v její dospělém věku.

Inu, nezklamalo mě to. Musím přiznat, že humorných situací bylo tentokrát méně a když už, tak jsme se propadli ještě o pár odstínů černoty hlouběji, ale já se vážně chechtala i nahlas. Jednou jsem chytla nefalšovaný záchvat smíchu, což se mi u knížek obvykle nestává. Přes svůj neveselý děj knížka neztrácela naději. To je právě to, co mi Douskovou odlišuje od Viewegha - její postavy se mají blbě, ale mají své světlé okamžiky, kdy si váží drobností, jsou spokojené a poněkud upřímněji sebeironické.

Zápletka knihy není nijak důležitá, podstatné je hlavně to vyznění, kdy se můžete mít špatně, prožívat humorné situace, najít si radost a ironii v maličkostech a čas psát básničky o lamách.

Potkáme se se spoustou postav, které známe z předchozích knih a je moc pěkné pozorovat, jak se na ně dá dívat dospělejšíma očima. Helena má stále kamarádku Julii, se kterou zvládá probírat literaturu a politiku. Obzvlášť ty literární narážky mě baví. Je tam zmíněno pár autorů s poznámkami, díky nimž si je chci přečíst. U toho, co jsem znala jsem musela u poznámek jen uznale kývat hlavou.

 S poznámkami o politice je to slabší. Myslím si totiž, že za nějakých deset let nám budou připadat neaktuální a nebudeme vědět, co jimi bylo myšleno. Naštěstí jich ale nebylo tolik a kdo by je chtěl vypustit z hlavy hned po přečtení, neudělá chybu a o velký prožitek se nepřipraví.

Čte se to jako po másle. Tahle útlounká knížka pro mě byla na jeden večer a za slušný podíl vrásek od smíchu, které vylezou, až se i já dostanu do středního věku.

A jaký z toho plyne závěr? Jestli je tu někdo, kdo ještě nečetl Hrdého Budžese a Oněgina, ať to kouká napravit. Nebo ať si alespoň sežene lístky na nepřekonatelnou Hrzánovou v divadle! A kdo už předchozí knížky četl, ať se nebojí Dardy. Vyprávění se nám posunulo už trochu jinam, ale stále stojí za to. Kdybych měla knihy porovnávat, jsou předchozí dvě možná o kousek lepší, ale není to důvod k tomu nepřečíst si dílko třetí.