dcera sněhu - eowyn ivey

Zdroj: www.fortunalibri.cz

Vybavujete si scény z filmů a videí, kdy hrdina otevře knížku, z té vytryskne záře a pohltí ho do sebe? Jako když se Harry řítí do Raddleova deníku. Tak asi tak ohromeně jsem si připadala, když jsem se prostřednictvím Dcery sněhu řítila do Aljašské krajiny.

Dcera sněhu je pohádkou protkaný příběh dvou dospělých, kteří se rozhodli k samotářskému životu v téhle opuštěné části světa. Nemají děti, oba se kvůli tomu trápí. Jednoho večera, když začíná zima a poprvé nasněží, si postaví sněhovou holčičku. Ráno sněhová holčička zmizí, ale okolo jejich srubu se začne potloukat holčička skutečná. Stvořili si dceru ze sněhu? A kde to dítě přespává a jak se o sebe stará?

Příběh knihy není příliš komplikovaný,  nečekejte veliké zvraty, ale přesto se v něm autorce daří udržovat napětí a tedy i čtenářovu zvědavost. Celý je zakotvený v rámci pohádky o sněhovém dítěti a jeho atmosféru se mu daří udržet a rozvíjet. Je to pohádka pro dospělé, příběh o lásce, příběh o tom, jak se lidé stávají rodiči, příběh o tom, co potřebuje dítě a také příběh o úctě k přírodě.

http://hellolikegoodbye.deviantart.com/

Jazyk knihy je kouzelný, opravdu stojí za to ho číst. Navíc plyne úplně stejně hladce jako čas. Trochu potíže mi dělají dialogy. Přímé řeči jsou neoddělené uvozovkami, což někdy vyžaduje trochu pozornosti při orientaci v textu. Na druhou stranu to vytváří zvláštní dojem, že mi postavy promlouvají mnohem hlouběji do hlavy, nedovedu to přesněji popsat. Obzvlášť v případě sněhové dívky mi přišlo, jako by na mě postava promlouvala skrze své okolí, skrze zimní krajinu. V pár okamžicích mi přišla slova z úst postav poněkud šroubovaná, obzvlášť u samotné dcery sněhu. Jenže ona byla jiná. Tedy i jinak mluvila. Smířila jsem se s tím.

Postavy Jacka a Mabel - rodičů jsou myslím vykreslené velmi pěkně. Vidíte ke kořenům jejich chování, nejsou černobílí. Možná by jim neuškodilo trochu dobovosti. Kniha se má odehrávat někdy po roce 1920 a oni mi přišli příliš současní. Možná je škoda, že byla kniha zasazena do časového kontextu, stačilo by mi vědět, že na Aljašce jsou a jsou tam zrovna tímto způsobem. Tím by mi odpadla tato výhrada. Všechny ostatní postavy mají své charaktery, ale nehrají natolik významnou roli, abychom u nich pronikali více do hloubky. Myslím, že se autorce podařilo najít tu správnou míru. Dcerka Jacka a Mabel zůstává i ohledně svého charakteru tajemstvím, ale jinak by to ani nešlo.

Příběh je poněkud melancholický. Zimní pohádka nepřetéká smíchem a radostí. Na druhou stranu má v sobě dostatek pochopení plynutí života a smíření, že je mnohem pozitivnější ve své síle, než kdejaké ejchuchu.

Už se těším, až si nechám venku padat sněhové vločky přímo do úst. Tahle kniha mi připomněla magii zimy!