krajiny vnitřní a vnější - václav cílek

Ještě před třemi lety pro mě byla krajina kulisou, jíž jsem nevěnovala velkou pozornost. Buď se mi mé okolí líbilo, nebo ne. Tím to haslo. Až když jsem začala studovat v Brně, začínala jsem pociťovat rozdíl v působení okolí. Když se kolem vlaku, kterým jsem se vracela zpátky, začala krajina vlnit a kopcovatět, věděla jsem, že za chvíli dorazím domů. Spojila jsem si i drobné úzkosti, které na mě nevysvětlitelně padaly při delším pobytu v rovinatých místech a vztah člověka a krajiny mi začal dávat smysl.

kosmas.cz

Název: Krajiny vnitřní a vnější
Autor: Václav Cílek
Nakladatelství: Dokořán
Rok vydání: 2003
 Počet stran: 272

Texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrůdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu - přesně tento popis ve mně vyvolal dojem, že je ta kniha přímo pro mě. Je o krajině, jejíž vnímání se ve mně nedávno zrodilo, dle tohoto podtitulu mám dojem, že bych mohla objevit spoustu zajímavých obratů a náhledů na naše okolí. Všechno mluvilo pro.

Myslím, že jsem se ve svých očekáváních až tolik nezmýlila. Kniha je skutečně neskutečně zajímavě napsaná. Autor se pohybuje někdy snad i na hranici básnického vyjadřování. Navíc spousta přirovnání je neskutečně nápaditých. Myšlenky o krajině jsou zabalené do tak hezkého slovního hávu, že mám chuť je číst, i když je nechápu.

A ano, tady se dostávám k menšímu negativu této knížky, které je ale spíše nedostatkem mým. Bohužel nejsem osoba dostatečně vzdělaná v oblastí geologie a nejspíš i dalších věd, některé zážitky s krajinou ještě nemám, a tudíž jsem z knihy pochopila zdaleka ne všechno. Něco je jen o znalosti odborné terminologie, příště bych si tedy možná vystačila s vyhledávačem a také se na to při druhém čtení chystám. Jiná poznání ke mně ale musí přijít časem, stejně tak jako přišlo vnímání krajiny. Považuji to za jistou výzvu, chci zkoušet pochopit i další pasáže knihy, protože části, které mě oslovily mě zasáhly a měla jsem pocit, že je někdo psal s cílem, abych si je přečetla zrovna já. Kniha mě tedy oslovila natolik, že si ji chci nechat někde po ruce a po malých částech to s ní zkusit znovu.

Václav Cílek je geolog a ve své knize se zdaleka neomezuje na poznání krajiny z hlediska svého oboru. Naopak ji vnímá jako člověk a dodává znalosti z pohledu vědce. Nejsem si jistá, do jakého žánru zařadit všechny krátké texty, ze kterých je kniha složená. Jsou to zamyšlení, příběhy, deníkové zápisky - zkrátka různorodé texty o krajině. Z každého jednotlivého byste si měli něco odnést. V první části o krajinách vnějších to budou prohlédnutí o krajinách, které nás obklopují, v části druhé o krajinách vnitřní to bude více o nás a o duši.

Najdeme zamyšlení o paměti řeky a s ní souvisejících povodních, texty o zelených mužíčcích v architektuře, názor na to, zda je česká krajina spíše mužská či ženská a nesčetně odkazů na místa v Čechách, ohledně kterých musím většinou zahanbeně přiznat, že je neznám.

Navzdory mým nepochopením je to rozhodně výjimečná kniha a vyvolává ve mně touhu dívat se kolem sebe a vnímat a učit se, abych někdy pochopila. Pokud někdy budete mít touhu přečíst si něco o krajině, vazbách člověka (a nejen jeho) na ni a o duši, zkuste to. Nepochybuji, že vám kniha mnohé předá. A taky jděte na procházku nebo jeďte vlakem a dívejte se! Je to skvělé, že?

"Nikdy se nedozvím, v co věří jelen, ale respektuji to a mám k tomu hlubokou úctu." (Václav Cílek, Krajiny vnitřní a vnější)