útěk do divočiny - jon krakauer

martinus.sk

Všechno to začalo poněkud neobvykle. Viděla jsem film. Je skvělý znáte ho? Into the wild, česky také Útěk do divočiny, pěkná podívaná. Nebyla jsem jediná, koho tento film oslovil. Dostalo se mi tedy doporučení na knížku. Je podrobnější, určitá reportáž v knize, méně černobílá, dostane se více do detailů. Však tak tomu u knih obykle bývá. V knihovně byla dlouho rozpůjčovaná a v kamenných knihkupectvích nebývá moc k dostání. Konečně jsem se přinutila, abych si ji nechala poslat. A jsem spokojená.
Kniha je napsaná podle skutečného příběhu. Chris McCandless byl mladý Američan, který odchází z domu, toulá se po Státech a směřuje k velkému cíli - přežít v divočině. Je snílek a dobrodruh, inspirován hrdiny Londonových knížek. Žije tři měsíce na Aljašce, naučí se přežívat v divočině, bydlí ve starém autobusu, ale kvůli několika chybám po více než sto dnech v divočině umírá.
Prvním krokem k vydání této knížky a zpopularizování McCandlessova příběhu bylo jeho nalezení. Tři skupiny lidí se nezávisle na sobě sešly nedlouho po McCanlessově smrti u autobusu a objevily jeho tělo. O nástinu jeho příběhu se dozvěděl redaktor časopisu Outside, pátral po detailech a nakonec napsal poměrně obsáhlý článek s příběhem mladého dobrodruha. Zde ho můžete najít
Reakce na článek byla nečekaná. Do redakce přišla spousta dopisů zavrhující McCandlessovu nerozvážnost, když se bez větší přípravy vydal do divočiny a také velmi zaujaté dopisy. Tato vlna reakcí vedla k podrobnějšímu pátrání a výsledkem je dvousetstránková knížka mapující cestu tohoto mladého muže po Státech i po Aljašce. Autor sbírá fakta, porovnává tento příběh s příběhy dalších mladých dobrodruhů, kteří také měli potřebu dokázat si, že dovedou žít nezávisle na společnosti a vkládá do příběhu vlastní zkušenosti, ze kterých vyvozuje pravděpodobné důvody Chrisova chování. Nic neříká s absolutní jistotou. Přiznává, že jsou to jeho úvahy, ale myslím, že je má dobře podložené.
Nabízí se porovnat knihu s filmem. Ve filmu je McCandless jako hrdina. Kdežto v knize vidíme i odmítavé hlasy místích, kteří nepovažují tuto cestu za nic jiného než zahrávání si s vlastním životem. Nabízí se totiž určitá kdyby. Kdyby McCandless měl podrobnější mapu, neměl by potíže odejít, když zrovna potřeboval. Byl nečekaně blízko civilizaci. A jen trochu více pokory a přípravy by ho zachránilo.
Na druhou stranu vidíme, že pro spoustu jiných věcí byl McCandless opravdu dobře připraven. Naučil se lovit, byl schopen rozeznávat rostliny a zvířata, které kolem něj byly a jeho chyby, které ho připravily o život, byly spíše menší omyly, bohužel s velikými následky.
Kniha mě velmi oslovila. Mám v sobě také potřebu a touhu dokázat si jistou nezávislost. Na druhou stranu jsem příliš vázaná na lidi kolem sebe. Nemyslím si, že bych dokázala být tolik sama. Nemohla bych odejít beze slova a bez zadních vrátek, kterými bych se mohla vrátit, kdyby mi šlo o kejhák. Zas takového dobrodruha v sobě nemám. A asi právě proto, že mám tak výrazný pud sebezáchovy, nedokázal mi tohle puzení jití do nebezpečí vysvětlit ani autor, který se o to snažil. Spoustu jiných aspektů této cesty ale dokázal popsat velmi dobře, poutavě a odvažuji se hádat, že i přesně.
Přečtěte si to, stojí to za to!