na východ od ráje - john steinbeck

www.bux.cz

Je to pár roků zpátky, kdy jsem tuto knížku viděla u kamaráda. Přečetla jsem si anotaci na přebalu, cosi o paralele příběhu Kaina a Ábela, a věděla jsem, že to nebude nic pro mě. Zatraceně jsem se pletla. Naštěstí jsem byla přinucená si tu knížku přečíst. Chodila jsem v oktávě na literární seminář (a mám pocit, že to byl jeden z nejpřínosnějších předmětů, co jsem za celé gymnázium měla, i když nám ho ani nechtěli otevřít). Součástí tohoto předmětu byla povinnost přečíst několik knížek. Většina mě zaujala už od pohledu, ale trnem v oku mi bylo Na východ od ráje. Anotací mě spíš odpudilo, navíc jsem z nějakého důvodu měla v hlavě úplně nesmyslnou a špatnou škatulku "jižanští autoři - to mě nikdy nebude bavit". Ale nikdy neříkej nikdy, obzvlášť, když sis to zaškatulkovala špatně. Prokousala jsem se prvními padesáti stránkami s popisem krajiny a zevrubnou charakteristikou postav, které spolu vůbec nesouvisely. Padesát stránek! Ale nebylo to špatné. Nepohltilo mě to, ale bavilo mě to. A pak jsem se začetla. Zbytek knížky jsem přelouskala téměř v rekordním čase.


Tento Steinbeckův příběh je podle mého názoru jedním z nejdokonalejších obrazů lidské povahy, co jsem kdy četla. Setkáme se se spoustou postav a všechny, až na jednu, je dokážeme pochopit. Není se čemu divit, když se autor každou výraznější postavou zaobírá už od narození. Myslím si, že právě tahle výborná psychologie reálných postav mě dokázala zaujmout a nadchnout pro tu spoustu drobně popsaných stránek.

Jedinou výraznou postavou, u které mi něco málo chybí je Cathy. Už v první větě nám ji Steinbeck představuje jako zrůdu. A ještě několikrát se k tomu v průběhu knihy vrací. Dělá to, aby omluvil skutečnost, že takto zásadní postava nemá ke svému chování zřejmý důvod, když nás nechá ve všech ostatních postavách číst jako v knize? Nevím. Možná potřeboval nějakou roznětku, kolem které by se celý příběh mohl točit. A tak tam použil Cathy - nelidskou zrůdu, snad psychopatku? Byla jsem z toho trochu nesvá. Nejspíš bych se nad bezcitným člověkem v jiných knihách nepozastavovala, ale tato zcela negativní postava byla v příliš velkém kontrastu se všemi ostatními, u kterých jsme pochopili každou jejich slabinu. A přitom byla tak zásadní!


V knize se autor často otírá o Bibli. Je s ní propojena paralela příběhu dvou bratrů, kteří se na třikrát chtějí zalíbit autoritě - Bohu nebo otci. Pokaždé se bratři jmenují jinak. Jednou je to Kain a Ábel, jindy Cal a Aron. Ale pokaždé se řeší podobné potíže. Co když má rodič jednoho ze synů raději? Existuje k tomu nějaký správný přístup? A jak k sobě přistupují bratři? A jaké je to nést vinu?

Biblické texty mě v knihách často rozčilují. Pokud jsou pojaty doslovně, jako zákony. Tady tomu tak nebylo ani v nejmenším. Spíš se zpochybňovalo a dávalo se za pravdu tomu, že vše se musí brát s rezervou. Nenechte se tedy odradit paralelou příběhu Kaina a Ábela. Najdete ohromný lidský příběh! Příběh o tom, že můžete a že každé lidské chování má své důvody soudit na zlé/dobré je ohromně těžké, až nemožné.


Vyprávění je poměrně plynulé. Chvílemi je pozastaveno zajímavou úvahou na dvě až tři stránky. Ta ale velmi úzce souvisí s tím, co si dále přečteme, takže nás spíš ponoukne k tomu, abychom se na některé pasáže zaměřili a nesoudili je příliš krátkozrace. V příběhu se autor ukáže v podobě vedlejší postavy. Vnímám to jako přiznání toho, že čerpal z vyprávění ve svém okolí a inspiroval se lidmi kolem sebe. Zjistila jsem, že v postavě Sama Hamiltona je toho spousta ze Steinbeckova dědečka. Předpokládám, že ho musel mít hodně rád, když v něm vykreslil tak moudrého a kreativního člověka.


Pamatuji se, že když jsem tuto knihu četla poprvé, označila jsem ji jako jednu z nejlepších knih, co jsem kdy držela v ruce. Ne nadarmo má Steinbeck Nobelovu cenu a myslím si, že se nepřecenil, když o této knize řekl, že je to jeho nejlepší dílo. Já ji považuji za dílo mistrovské. Velmi mě inspiruje k tomu nebýt slabá jako Adam a neumírat zaživa, když mě něco trápí. Nebojím se nápadů a chci být jako Sam Hamilton. A hlavně si uvědomuji, že je lidské být člověk, dělat chyby, chovat se i jinak, než dokonale a mít se ráda taková, jaká jsem.