utrpení čtenářovo

Kurt Vonnegut - Snídaně šampionů

argo.cz

Víte, zajímalo by mě, jestli ten pocit znáte. Uvědomujete si, že ta knížka v sobě má spoustu zajímavých myšlenek a obsahuje jisté dobré nápady, ale jejich podání vám absolutně nesedí, a tak máte chuť knihu i přes její přínosnost odložit. Takto jsem to měla já se Snídaní šampionů. Navíc jsem si připadala jako velmi špatný čtenář, když jsem nebyla schopná se zakousnout do kvalitní knihy. Brala jsem to tak trochu jako selhání mé pozornosti. Ale třeba mám jen letos moc dlouhé prázdniny, a tak jsem si odvykla myslet.
Tedy Snídaně šampionů. Jde o příběh, jehož vypravěčem je samotný autor, doplňuje ho jednoduchými kresbami a staví se do role osoby, která tvoří osudy a charaktery postav příběhu. Samozřejmě, že je to tak vždycky, ale tady to autor velmi zdůrazňuje. Vypráví o neúspěšném spisovateli, co je pozván na festival, aby tam promluvil o svém díle a o přepracovaném, ale pracovně úspěšném šéfovi firmy, co prodává automobily. Tito dva se mají setkat a jednomu z nich má takříkajíc rupnout v bedně.
Kostra příběhu není pro knihu asi tak úplně důležitá. Jde hlavně o kritiku tehdejší Ameriky, toho, co považujeme za důležité a podobných očividných věcí, o kterých se ale moc nemluví.
Autor se asi snaží šokovat. A možná se o to nesnaží, ale prostě se jenom vyžívá v absurditách. Potřebujete mít v knize obrázek, který vám ukazuje, že takto vypadá jablko, protože se autor o jablku zrovna zmínil? Ze začátku to vše úkol plní.
Já se dokonce asi první polovinu knihy docela bavila. Neztrácela jsem se v příliš komplikovaně vyprávěném ději, vychutnávala jsem si autorovy narážky, ale pak to nějak upadlo. Bylo tam moc příběhu? Nebo byla veškerá kritika vyčerpána už v první půli a ten zbytek už mi nic nového překvapivého nepřinášel? A nebo se mi styl autora zkrátka přejedl? Možná všechno dohromady. I když přejedení se autorova stylu na 240 stranách je docela rychlé.
Nemohla bych tuhle knížku doporučovat. A kdyby ano, tak bych vás poprosila, ať si přečtete nějakou část ze začátku, pobavíte se nad neotřelým stylem, svérázným vyjadřováním a ve chvíli, kdy vás to omrzí, ať knihu s klidem zavřete a nedočítáte. Tak byste si totiž asi nezkazili dojem z díla, které asi není špatné a má nějakou hodnotu. Mě ale příliš unavilo.